• Taisha Tauma

ZÁKLADNÍ POJMY A POCHOPENÍ

Tento článek jsem se rozhodla napsat na základě rozhovoru s klientkou. Viděla jsem u ní, v jejích postojích a vyjadřování naprosto učebnicové příklady likvidačních postojů a došlo mi, že takový článek jsem ještě nenapsala. Mnozí se v těchto tématech možná poznáte. Pokud si to přiznáte a začnete na tom pracovat, máte už z půlky vyhráno. ( k tomu potřebujete sebereflexi) Vy, které jen naštvu jste ještě nezačali na své přeměně v plně vědomou bytost. I to je cesta. Vaše cesta. Ale ponesete za ni plnou odpovědnost, ať se vám to líbí nebo ne. Jak se říká :“neznalost zákona neomlouvá“ a to platí i v tomto případě. Mnohými svými postoji totiž narušujeme jako lidstvo kosmické zákony a řád – a jsme „trestáni“. Nelze se z toho vylhat ,vyvztekat nebo vyplatit. Jedinou cestou z toho ven je SEBEKONTROLA, SEBEUPŘÍMNOST, SEBELÁSKA A TRANSFORMACE.

KARMA : karma je velmi jednoduše řečeno něco, co jste zanechali ve své minulosti a teď se tím brodíte. Představte si, že jste jako tramp zanechali při loňské dovolené v lese odpadky typu plechovky, pet lahve, pokaděná plína, pytlíky apod. Když se tam letos vrátíte, čeká vás nemilé překvapení. Přijedete do bordelu a buď si ho po sobě uklidíte, nebo v něm budete holt ležet. Toto je moji milí neúprosná karma. Netrestá vás Bůh , ani démon, ani andělé………….potrestali jste se sami. Co člověk zaseje to sklízí. Pokud na zahradě zasadíte pejr, pak nemůžete čekat, že příští sezonu sklidíte maliní a nebo rajčata. Co člověk zanechává svými činy ( myšlenkami, emocemi, konáním, duchovnem ap) v minulých životech, nebo v minulosti tohoto života, to se mu vrací jako bumerang. Stejně tak co člověk vyzařuje, to se mu neodbytně vměstnává do života a on to musí zpracovávat. Jestli-že máte zato, že jste obětí zlých lidí – to oni mi ublížili, já se už jen bránila – pak věřte, že : 1 . vám „ublížili“ jen proto, že vám to dlužili z minulého života. Vesmírná rovnováha zařídila, abyste pocítili, jak konkrétní chování druhé bolí. Ublížili, to slovo je v úvozovkách, protože vám nikdo nemůže ublížit – pokud to nedovolíte, pak jste spolupachatel. 2 . jste si vy sami dobrovolně stoupli do role oběti (SEBELÍTOST), což od vás nikdo nechtěl. Bylo to vaše dobrovolné rozhodnutí ! Měli jste volbu, ale protože jste se naučili hrát na oběť, což je v mezilidských vztazích vždy pozicí manipulování s druhými, tak jste i v této situaci zareagovali jako oběť ( já jsem chudinka, vy hajzlové, tak a já se teď pomstím – mám omluvu před svým svědomím…….Bohužel, vesmír neokecáte a tak vás později čeká karma v podobě nemilé situace, kde se budete moci takových postojů zbavit. ) Oběť je vždy tím skutečným viníkem. Neumí situaci řešit a tak vyhrožuje, vyčítá , vyvolává lítost – a tím manipuluje. Zdá-li se vám oběť ve filmech jako pozitivní postava, pak tomu je naopak. Bohužel. Sebelítostí se snažíte získat pozici síly, ale ve skutečnosti nakonec přitáhnete další lidi, kteří z vás budou oběť dělat – protože to vyzařujete, říkáte kosmu – JÁ JSEM OBĚŤ, POLITOVÁNÍHODNÁ………. 3 . jste si takové lidi do svého života přitáhli, protože CO VYZAŘUJETE TO PŘITAHUJETE. Takže 100% druhým děláte to, co se právě děje vám – druzí vám nastavují zrcadlo. Buď našeho chování nyní, nebo kdysi v minulosti. Výmluvy typu „Ale já si to nepamatuju, tak za to nemůžu nést odpovědnost“ jsou také zbytečnou ztrátou energie – snahy – protože vesmír není někdo, koho můžete okecat. Je to JEN ENERGIE a co do ní vkládáte tím se později musíte zaobírat. Není děda na obláčku, se kterým byste mohli diskutovat tak dlouho až by se tedy nechal oblbnout a kývnul vám na vaše manipulace. 4 . odmítáte odpovědnost za svůj život, za své činy, své myšlenky, své emoce, své duchovno, své postoje, své…………VŠECHNO. Místo snahy převzít vládu nad sebou samou plýtváte energií na hledání výmluv a omluv. To, ale taky nefunguje.

POKORA je termín velmi často citovaný ve spojení s duchovnem. Jenže, pokud nemá člověk pokoru v běžném, pozemském životě, pak ji nedokáže mít ani v duchovnu. Pokora se nedá koupit na žádném workshopu, ani v Lidlu, či se nezíská zasvěcením. Pokora je něco, k čemu si pracně člověk přichází skrze bolest, pak přijetí , pochopení a sebelásku. V pokoře je VŠECHNO. To, že klečíte když se modlíte a roníte při tom dojemné slzy neznamená, že už jste dosáhli pokory! Věřte mi, vím to z vlastní zkušenosti i z pozorování některých žáků. Není to pokora ! To je duchovní hysterie a modla. Pokora mění váš život, váš pohled na lidi, svět a sebe tak, že nemůžete zůstat stejní a …nemůžete už opakovat naučené vzorce chování, tzv.iluzi světa, kterými jste žili doposud. Pokora vás učí, že jste naprosto za vše ve svém životě odpovědný , jste za to dokonce vděčný, vítáte to jako učební látku skrze kterou vyrostete ( i když to – čtenář odpustí – kurevsky bolí ) . Pokora vás učí přijímat sebe sama – bez sebestřednosti, přijímat pak tak i druhé jací jsou – bez obviňování a vyčítání, či souzení. Pozorujete sebe, pozorujete druhé, pozorujete svět a kosmos a všechno vám připadá velmi zajímavé, dokonalé, vidíte spojitosti a fascinuje vás to. Jste schopni zažít nirvánu při pohledu na mrak, rosu na trávě, ale i postižené dítě. Věci jsou jak jsou a jak mají být a vy to víte. Nehněváte se na boha ,na osud, na svět , na lidi, na sebe, na hovinko na botě…………….pokorně vnímáte, jak úžasně to má vesmír vymyšlené, jak kostka zapadá do kostky – člověk ke člověku, situace na člověka atd………jako pazzle. Nikde není mezírka. A vy jste SOUČÁSTÍ TOHO, jste hrdí, naplnění pocitem štěstí…………… Duchovní pokora to je téma samo pro sebe. Týká se jak farářů, tak esoteriků, či prostého lidu, který se o duchovno zajímá . Kdyby byli tito lidé opravdu duchovně i pozemsky pokorní, nevzala by většina z nich karty, kyvadlo a energie do ruky, natož, aby si dovolili druhým radit a zasahovat do života. Fascinující je zejména jev, kdy se lidé, kteří nemají pod kontrolou sami sebe, neumí naslouchat, jsou sebestřední, plní obviňování, sebelítosti a nechápou ani základní životní témata, chlubí tím, jak pomáhají druhým. Svůj život mají v totálním chaosu, ale druhým radí jak v duchovnu, tak i ostatních otázkách. Kdyby byli skutečně pokorní, umřeli by hrůzou z toho, co si tím do karmy zadělají. Pokora jde ruku v ruce s vírou v Boha. Pokud dojde ke skutečnému prožitku Boha uvnitř sebe sama, a tento prožitek se transformačně dotkne srdce a duše, pak nelze být nepokorný. Po zbytek života už nemůže člověk vnímat život jinak. Mnoho lidí žije bohužel v iluzi „svého“ boha a tak moc dobře vědí, že jim všechno projde, že vlastně mohou sobě i druhým lhát. Odtud pochází iluzorní pokora. U těchto lidí jde jen o snahu uměle si zvednout hodnotu, tedy ukázat sebestředně „Já jsem frajer, dívejte“. To je pozice krajní nepokory. Mnozí z mých žáků o tom ví své. Nejprve jsme vedli menší boj – nenáviděli mě, když jsem na jejich nepokoru poukázala (většinou šlo o příkaz shůry) a později se ti vědomější začali svým tématem nepokory zabývat a zjistili, že mám pravdu. Začali na tom pracovat a podstatná část z nich to i zvládnula. Dnes mají v Duchu přístup do neuvěřitelných hladin. Samozřejmě, že někteří se s pokorou a cestou k ní ještě perou, ale našli se i tací, kteří se postavili vůči mě do role oběti a dodnes svým konáním budují karmickou čínskou zeď, díky níž se nikdy nemohou dostat ke skutečnému Duchovnu. I to je cesta. Je to jak to má být.

BŮH-ANDĚLÉ to je téma nádherné. Jak už jsem výše uvedla, Bůh není děda, ani všemocná bytost typu Ježíš, sedící na obláčku kdesi s harfou, nebo korunou na hlavě, čekající na to, co uděláme. Tato představa jednak vychází z naší velmi zvláštní sebestřednosti a pocitu osobní důležitosti. Máme stále pocit, že jsme sledováni. Jsme vlastně všichni schizofrenici. Někdy tak přemýšlím, jestli by v blázinci těch pár normálních lidí (šamanů, kteří už vyklouzli z iluzí světa ) nemělo být zavřeno, aby byli v bezpečí před schízou tohoto světa. Protože celý svět je jedno velké paranoidní šílenství. Máme pocit, že nás sleduje bůh – ten co visí jako oběť na kříži – pak máme pocit, že nás sledují neustále rodiče a tak i když bydlíme stovky kilometrů od nich a je nám padesát, stále svoje chování podvědomě upravujeme podle toho „co by tomu řekla matka-otec“. Pak máme pocit, že nás sledují učitelé – co by tomu učitelka řekla, kdbyby viděla jak opisuju úlohu, zaměstnavatelé – co by tomu řekl pan vedoucí, kdyby viděl, že jsem v kině s kolegyní, kterou nemá rád, sousedi – co by tomu řekli, když bych se opalovala nahá , manžel – co by tomu řekl, kdyby věděl, že jsem si koupila rtěnku, guru – co by tomu řekl, že jsem dnes nemeditovala a řekla jednou kurva, farář – co by řekl tomu, že masturbuji, a v nekonečné fázi , z toho vycházející – co by tomu řekl bůh, že jsem ………………………bla,bla,bla. Mohu vás ujistit, že Bůh, tak jak si ho představujete, nemůže říkat nic, protože neexistuje. Ovšem Božství , to už je jiná. Božstvím myslíme vše, co patří do Boha J Myslíme tím vše stvořené – rostliny, kameny, živly , zvířata, anděly a další duchovní bytosti a v neposlední řadě i …………SEBE ! Protože my jsme také součástí stvoření drazí moji. Andělé, Duchové ( tedy různé entity jako jsou duchové rostlin, zemřelých, zvířat , živlů …) jsou živoucí bytosti, které žijí jen na jiných vlnách – jiných úrovních, dimenzích chcete-li. Jsou tu s námi, ale mají svůj vlastní způsob života, vnímání, myšlení a konání. Jsou tím, čím jsou. Tyto bytosti nám ze své pozice mohou pomáhat, ale jak již mnozí zjistili, jen omezeně. Protože dodržují harmonii, tedy rovnováhu v kosmu, nemohou za nás řešit všechno, s čím k nim přijdeme. Vaše rozezlení, že často anděly zavoláte a oni pomohou jen někdy, je zbytečné. Vaše snaha na ně hodit svou odpovědnost za životní témata je dětinská a zbytečná. Andělé mají, řekněme obrazně, svoje vlastní stanovy a podle těch se musí řídit. Nejsou tu proto, aby udělali práci za nás. Jsou tu proto, aby nám dodali sil, poradili, případně nás kopli, abychom se konečně pohnuli. Oni vědí, že jsme tady v této velké životní škole proto, že jsme v minulých životech nezvládli právě ta témata, jako je sebestřednost, odmítání odpovědnosti, sebelítost, odsuzování, a mnoho a mnoho dalšího. Chtějí, abychom to konečně sami zvládli.

NASLOUCHÁNÍ je jedna z věcí, které se lidstvo musí obecně naučit. Naslouchání je totiž tou nejdůležitější částí KOMUNIKACE, bez které to bohužel nejde – a to je značně vidět na tom, jak všichni, ať už národy, tak jednotlivci, žijeme. Mnoho lidí na sebe strhává pozornost přílišným klevetěním, popisováním svých životů do detailů, svou maličkost vyzvednout neopomínaje. Také, většinou v závěsu za sebevyzdvihnutím, vídáme již zmiňovanou sebelítost a popisy všech útrap, které z nás učinily oběť. Pak se komunikující zastaví a očekává…………co vlastně očekává? Že získal naši pozornost a lítost. Prrrrrrr. Já nevím jak vy, ale tuhle hru už nehraju. Ano, je to hra, je stará možná tisíce let , je pravda účinná, ale nikam nevede. „Oni mi rozbili bábovičku tak já jim rozdupal autíčko“ je základní stavební kámen pro války ve světě a ten kdo se takto chová ve svém osobním životě, patří mezi SPOLUPACHATELE VÁLEK !!! Všech !!! Čas totiž neexistuje a pokud se dnes spolupodílíme na tvoření válečné nálady, pak můžeme i za všechny války v minulosti. Proč to, ale tolik lidí dělá? Poutání něčí pozornosti pochází z našeho dětství ( a neberte to jako výmluvu pro vaše dnešní chování). Rodiče nám nevěnovaly dost pozornosti, proto i dnes jako nevyspělé děti stále zlobíme, abychom přitáhli pozornost. Zločinnost dnešních dětí je jen výsledkem naší zaměstnanosti a nevšímavosti ke svému okolí. A kruh se uzavírá – jsme totiž sebestřední, sebelítostiví a nemáme čas se věnovat svým dětem – ty nám to pak vrátí jako sebestřední dospělí, kteří na sebe přitahují pozornost. Jenže, jako dospěláci už si nešlapeme po kyblíkách, ale děláme si mnohem horší věci – protože můžeme ! A tak vázne komunikace, protože když mi někdo tohle, tak já mu tamto ! A na just. Nezeptáme se: „Co se děje zlato? „ nebo „Jistě jste měl důvod, jak vám mohu pomoci? Omlouvám se, že jsem vám nevěnoval dost pozornosti…“ a bohužel ani ti druzí se neptají : „Co potřebuješ? Co pro tebe mohu udělat, aby jsi se cítil lépe?“ a ještě jednou bohužel, NENASLOUCHAJÍ. Ani my často nenasloucháme, protože jsme unavení a stažení do sebe. I já se občas vidím, cítím, jak se skrývám do své ulity a vlastně ani nechci vidět, slyšet, cítit – co druzí potřebují. Protože potřebuji trochu prostoru i pro sebe, trochu času pro regeneraci sil a optání se sebe sama, co vlastně potřebuji. To je, ale SEBELÁSKA.

SEBELÁSKA téma kontroverzní , protože velcí páni nechtějí, aby se lidé začali mít rádi a protože většina nás zažila výchovu, kde se projev sebelásky trestal se slovy „ty jsi ale sobec!“ Ani nevíte, kolik lidiček se mě na přednáškách a seminářích zeptá „A není to sobectví, mít se rád?“ Toto přesvědčení je jako kletba, která na nás ulpěla od našich předků a my to jho táhneme z lásky k nim a nelásky k sobě. Ojoj lidská duše, jak chceš takhle žít? Co chceš této planetě předat, když nenávidíš sama sebe? Projev sebelásky – tedy lásky k sobě samému -je ohraničen tím, jak jsme, nebo nejsme ochotni hájit své zájmy, touhy a hranice. To vše určuje naše povědomí o vlastní hodnotě jako člověka. Bohužel, tuto hodnotu často odvozujeme od toho , jak se k nám chová okolí, jaké měli rodiče vůči nám výtky, když jsme je měli za neomylné a tudíž jsme jim to věřili. Uvěřili jsme velké iluzi, že jsme se narodili už vadní. A tato vada z nás činí, před námi samými, jakési výprodejové zboží, na kterém musí být ještě cedulka „totální výprodej“, aby si ho někdo všimnul. Když pak, s takovým přesvědčením předstoupíme před někoho, kdo pro nás znamená autoritu (skrytě soudícího rodiče) pak si necháme líbit i nemožné. Neřekneme ne a nepostavíme se sami za sebe. Skutečná hodnota člověka však pochází z něčeho jiného, než je pouhé opovržení rodičem, či učitelem ve škole. Člověk – tedy ty milý čtenáři, ty krásná duše – jsi zrozen z vůle něčeho tak velkého, že tomu nikdo z nás nerozumí. Tisíce, ba statisíce let se to snaží lidstvo pochopit, uchopit to velké neznámo, avšak marně. A toto Velké všemocné JÁ JSEM, JSEM KTERÝŽ JSEM, kdysi rozhodlo, že stvoří TEBE ! Vzalo energii, vložilo do ní informace o TOBĚ a pak tě zrodilo. V každé další inkarnaci tato obrovská neuchopitelná moc rozhoduje, jaké budeš mít tělo, dispozice, jaké vlastnosti, do jaké rodiny se narodíš, čím si budeš procházet a rozdá ti doslova karty tak, aby ti teoreticky stačily na zvládnutí mnohých témat. Ty s tím vším pak nakládáš dle svých fyzických, duševních – mentálních a emočních, či duchovních dispozic a to v PRAXI. K tomu všemu si nepamatuješ minulé životy, což tě chrání, aby ses nezbláznil,ale znemožňuje ti chápat význam mnoha strastí , ale i radostí tvého života. Kdo jsi milý člověče, kdo jsi, že si dovolíš neustále kritizovat a snižovat hodnotu něčeho tak vrcholného, jako je dílo stvoření TEBE, samotným KOSMEM? Už chápeš? Jsi dílo Boží, dílo nejvyšší tvořivé myšlenky. Ani beďary, dvacet kilo nadváhy, křivé zuby, rovné vlasy, nebo mentální odlišnost z tebe nečiní nekvalitní kus. Dokonce ani narození postiženého dítěte není ničí vadou, tím spíše ne jeho, nebo jeho rodičů. VŠECHNO MÁ HLUBOKÝ VÝZNAM A DŮVOD ! Neboť božství se nemýlí, nevyrábí vadné kusy. V Božství je vše tak v harmonii, že se planety neutrhnou jen tak ze své oběžné dráhy, voda neteče do kopce, 2+2 je všude v kosmu 4 a ty nelítáš halabala vzduchem. Stále, bez ohledu na lidskou politiku, nebo náboženství, fungují všechny vesmírné a fyzikální zákony, v dokonalé součinnosti s duchovními zákony. A tys v tom jako třešinka na dortu. Jak něco takového dokážeš NEMILOVAT? Jak si dovolíš nemilovat něco, co MILUJE BOŽSTVÍ v celé své SÍLE A KRÁSE? Je čas to značně přehodnotit. Andělé nás nesoudí, Bůh už vůbec ne, jediný kdo nás posuzuje jsou druzí lidé a ti mají, neuraž se čtenáři, taky pěkně naděláno na hlavě. Tak proč se jich tak bojíš? Proč se jim snažíš vnutit do přízně tím, že budeš jako oni? Copak nevidíš, jak se i oni plahočí světem nešťastní, podlézají kde mohou, nebo pomlouvají, aby si uměle zvedli svou nízkou hodnotu…..jsou to zoufalci lapeni ve své vlastní pavučině iluzí, strachů a dogmat. Proč se nepostavíš a neřekneš: „A dost!“ Vždyť Ten, koho milují andělé nepotřebuje lásku lidí, kteří sami sebe neumí mít rádi……když nedokáží milovat sebe, kde by vzali lásku pro tebe? Když neumějí sebe ohodnotit, podle čeho chtějí hodnotit tebe? Nečerpej u druhých, ale u toho, kdo tě stvořil. Ten ví, kdo opravdu jsi, takového tě uplácal a takového tě také přijímá. Jsi co jsi, jsi kdo jsi a na tom nic nezměníš, ani kdybys trávil celý život na modlitbách. Jediné co můžeš udělat je, zbavit se masek, které na tebe ostatní nasadili, masek, které jsi kvůli nim přijal – abys je uspokojil, nebo měl od nich klid a iluzi lásky – a pod těmi nánosy najdi SEBE. Pak budeš moci říct : „Našel jsem Boha“

ČAS je veličina, která neexistuje. Máš-li čtenáři pocit, že jsem se zbláznila, věz, že blázni jsme všichni, co neustále hlídáme čas na hodinkách, na mobilu, či jiných zařízeních. Čas je jen virtuální pojem, je to iluze do jaké jsme coby lidské bytosti chyceni. Pachtíme se pak svými ubohými životy, uštvaní jako velbloud po několikatýdenním pochodu pouští a marně hledáme oázu, kde bychom nabrali sil. Čas, jak jsme si ho my lidé pěkně vymysleli, je zlatou klecí, která nám dává jakýsi pocit bezpečí, ale….ta daň, kterou za to platíme je daní lichvářskou. Jsme naprosto nesvobodní. Podívej se čtenáři na zvířata. Existují. Žijí. Jedí, vyměšují, hrají si, spí, vstanou, jsou zvídavá, jsou jako děti bezelstná a čistá. Nemají hodinky a přesto vědí, kdy se najíst. Nemají mobil a přesto se vzájemně svolají . Ví kdy jít spát, kdy si hrát, kdy se vzbudit. Jsou si plně vědomé, i kdy si mají zařídit pelech, kdy začít víc jíst, aby nabrali na přezimování. Je řídí přirozenost. My už nejsme přirození. Nejsme sami sebou. Naše vnitřní biologické hodiny skřípou zubama, když se nám střídají noční a denní směny, pak volno v němž spíme podle nálady a zase směny……..pak dovolená, tělo si najde, alespoň pokud mu to umožníme, svůj rytmus a …..konec dovolené, zase směny………….a tomu všemu stále vládnou HODINKY. Jestli lidstvo vymyslelo nějaký ďábelský nástroj, nebyl to ani fotoaparát, který indiánům kradl duši, nebyl to ani supící vlak dýmající na celou krajinu, ale byly a jsou to hodinky. Mluví-li se v šamanizmu o schopnosti manipulovat s časem, musím říct, že je to pravda, je to možné. Sama to občas dokážu, když si dovolím splynout s kosmickými rytmy a vykašlu se na hodiny na zdi. Čas je totiž, stejně jako všechno v kosmu, jen energie. Čas je vlastně světlo. A se světlem se dá dělat hodně různých kouzel. Však se někdy podívejte na laserovou show, nebo obyčejný ohňostroj. S časem lze zacházet stejně. Pokud je člověk schopen plně připustit a přijmout fakt, že čas neexistuje, pak s ním může manipulovat. Lze pak cestovat v čase do minulých životů, lze nahlížet do budoucnosti, lze získat čas navíc, když „nestíhá“. Už Albert Einstein řekl, že čas je relativní pojem. Pokud mi stále nevěříš ctěný čtenáři, zamysli se nad těmito příklady. Jsou dva lidé, jeden čeká na umělý orgán, který mu má zachránit život a seznam žadatelů je samozřejmě delší než ten dárcovský. Pro tohoto člověk se čas zatraceně vleče co se týče zprávy, že už mají dárce, ovšem ten samý čas utíká zběsile pokud je jasné, že orgán nebude a života zbývá pár dní, či minut. Nebo si představte, že někdo čeká na popravu. Čas se téměř hystericky rychle přetáčí a den mizí za dnem, až ho člověk vší vůlí brzdí v naději, že přijde milost, nebo se stane zázrak . Chce nějaký čas navíc. Vizte sebe na zastávce autobusu, jak nervozně přešlapujete, jste už s nervy u konce sil, protože jste už měli být v zaměstnání, ale budík vás nevzbudil včas – a autobus stále nikde! Čas se zatraceně vleče, zatím co vy máte pocit, že už ho moc nezbývá do průseru. Zkrátka, abych vás neunavovala, čas je něco, co vlastně ani není a my si tím necháváme řídit životy. No povězte, jsme normální???

KOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ – MORFOLOGICKÉ POLE jest prostor, v němž jsme všichni na jedné lodi. Je to taková polévka, do které každý z nás něčím přispěl, jak v minulých životech, tak i nyní hojně přispíváme. Do tohoto pole se otiskují všechny naše emoce a myšlenky, neřkuli i konání – respektive to, co naše konání vyvolává. Všichni jako kočička a pejsek tuto polévku vaříme a následně jsme z ní živi. Nemáte rádi svého souseda, protože je natvrdlý tupec, který je neustále naštvaný a závistivý? No vidíte a vy s ním sdílíte polévku, do které tím vším přispěl. Dobrou chuť. Nebo jste se ráno rozzlobili na záludnou zubní pastu, která vám ulpěla na halence? Či vzaly za své vaše silonky při střetu s rozverným kocourem? Pak si na vaší rozladěnosti pochutnává i zbytek světa. Vše, co do této polévky přispíváme, zároveň i jíme. A teď si představte to, že další tisíce, někdy i desetitisíce, či miliony lidí v přesně stejnou chvíli jako vy, zažívá stejně negativní emoci. Má stejnou frekvenci, stejný výsledek………….pak nakonec tuto emoci sdílí CELÝ SVĚT a to znásobenou počtem těch, kteří ji právě prožívají ! Není to tak dávno, co se světem rozkřiklo, že je KRIZE. Ano, byla, někde na omezeném místě a dalo by se předejít dominovému efektu kdyby – se nepřidala davová hysterie. Ta vyslala do kolektivního nevědomí obrovskou masu strachu. Ta oběhla svět a nakazila i ty, kteří se zatím cítili bezpeční a věřili, že se to zažehná. Tito lidé, aniž by se jich krize skutečně dotkla, začali dělat opatření (propouštění, snižování mezd ) a tím teprve vyvolali skutečnou, celosvětovou krizi. Krize by nebyla, nebo by neměla takové následky, kdyby : 1 . lidé ochotně nevyzařovali do kolektivního vědomí svou osobní negaci strachu 2 . kdyby jiní lidé ochotně na tuto hru nepřistoupili a nepřijali do svých energií tento kolektivní strach Proběhlo mnoho výzkumů a to i na vědeckém poli. Tyto testy prokázaly toto: pokud se několik stovek lidí domluvilo a účastnilo se hodinové meditace na mír a lásku, zaměřené na konkrétní město, známé svou vysokou zločinností, pak v následující dny poklesla kriminalita o neuvěřitelný počet procent. Další, zajímavý projekt se udál hodně dávno a nebudu lhát, že znám podrobnosti. Jen vím, že výsledkem je oficiální název SYNDROM STÉ OPICE (fenomén, pravidlo sté opice). Opice uměle krmené si nijak neočišťovaly od písku znečištěnou potravu, až jednu opici napadlo si (tuším) bramboru omýt. Zanedlouho to od ní okoukala i další stovka opic a co vědce tehdy uzemnilo byl zajímavý fenomén – i na okolních ostrovech si opice, které se nedostaly do fyzického kontaktu s touto čistotnou skupinou – začaly potravu omývat. Tehdy začali vědci uvažovat nad tím, že musí existovat nějaké pole, kterým se informace přenáší…. Podíváme-li se na sebe jako na tyto opice, musí nás zamrazit. Jakmile někde ve světě vznikne byť jen místní konflikt, ihned se veškeré informace , zejména v podobě emocí, rozšíří do světa a dotknou se každé lidské bytosti, která tomu neumí zabránit (jako že takové by se daly spočítat na prstech rukou). Všichni hned přelaďují svou frekvenci na tu válečnou, jsou buď strůjci sváru, nebo oběťmi –a to se pak odráží v našem blízkém okolí ve vztazích, ale i na našem zdraví. Jediné co s tím můžeme dělat, je neustále naslouchat svému tělu, svým pocitům a emocím a ty, které s námi nejsou v souladu, prostě odmítnout a přetransformovat na pozitivní. Tím vlastně změníme dysharmonii v harmonii a opět ji vyzáříme zpět, jako bychom telepaticky odpovídali na agresi smírem. A není toho málo, co tím můžeme dokázat !!! Jestli-že několik stovek, nebo tisíc lidí odmítne přijmout z kolektivního nevědomí strach, válečnou náladu, emoce obětí, ale naopak vyzáří do tohoto pole lásku, pochopení a radost ze života, pak ti na druhé straně nemohou jinak, než naši energii přijmout – doslova ochutnají naše ingredience, které vkládáme do naší společné polévky. Naše energie změní a přeladí tu jejich. Toto může zabránit válce, nebo zničení této planety. Lze takto zabránit hladomorům, genocidám, útisku i celosvětovým nemocem. To, co musíme udělat je : nenechat se naprogramovat zprávami v televizi a nepřijímat negativní informace v jakékoliv podobě. Odpovědí na negaci musíme vysílat pozitivní frekvenci plnou pochopení, klidu a stability.

SEBEREFLEXE je naprosto nutná k práci na sobě. Kdo nemá schopnost sebereflexe, ten bude neustále popírat vady v chování, na které ho upozorníte. Řeknete mu, že je sebelítostivý. Odpověď je: „Nejsem, protože…………“ a následuje snůška dalších sebelítostivých vět a obvinění, že ho nemáte rádi. Tak ho upozorníte přesně na slova-věty, které jsou jasným důkazem, že si hraje na oběť a opět následuje sprška sebelítostivých a vyčítavých slov a vět. Tito lidé rádi chytají za slova, převrací je a používají tak, jak se hodí jim do krámu. Také jsou velmi sebestřední a mají pocit, že když něco chtějí, musejí to dostat. Když to dostávají druzí, oni to mají právo vyžadovat také. Jsou prostě úplně mimo a budou vám připomínat rozmazleného fracka. Dupou nožičkou a fňukají, čímž si chtějí něco vyvztekat. Pokud jim na špek skočíte, sežerou vás i s botami a to doslova. Ještě Ještě jeden projev je těmto lidem blízký. Na všechno, co jim řeknete odpovídají „ALE…………“ a zase vyvracení toho, co jste řekli a co je zřejmé všem, jen ne jim samotným. U terapeutů si tito pacienti vysloužili označení Alíci. Těžko radit, co s takovým člověkem. Pokud jste tím člověkem vy, nedojde vám to. Snad jediná věc, která vás na to může upozornit je, že máte pocit, že mají na vás někteří lidé nepříjemné připomínky a že nemají pravdu, či vás nemají rádi a vy si to přeci nezasloužíte. Bohužel, mám obavu, že pro takové lidi – bez sebereflexe – je jakýkoliv článek, nebo rozhovor, ztraceným časem a velmi nevděčnou prací. Z praxe mohu pouze říci, že takové lidi je dobré prostě od sebe oddělit a to jakýmkoliv způsobem. Lidé bez sebereflexe totiž neslyší NE. Neustále vás atakují zprávami, emaily, hovory, či dokonce chodí zvonit ke dveřím. Jakkoliv řeknete ne, obrátí to a začnou vás chytat do své hry výčitkami apod. Vy jim zase odpovíte….a přesně o to jim šlo. Přitáhnout pozornost. Klidně se vám v každé větě několikrát omluví, ale dál pokračují ve svém psychopatologickém jednání. Protože o to jim jde. Manipulovat vámi, mít vás tzv.na drátě a ………v konečné fázi vás dostat tam, kde vás chtějí mít. Je to jako chytání ryb. Přemrštěným omlouváním se povolí vlasec, vy se chytnete a oni zaseknou nějakým jedem výčitky a hned omluva – uvolnění vlasce, abyste se moc necukali………a tak dál, dokud vám nedojde co se děje. Pokud se s takovým chováním jako terapeut setkáte, musíte často přistoupit k takovým metodám, jako jsou různé technické blokace ( dnes se dají blokovat i telefonní čísla, což je naprosto úžasné ) a pokud to nezabere, doporučuji dát trestní oznámení za stalking ( pronásledování) Pro tento účel si schovávejte všechny emaily , sms a další zprávy od pronásledovatele. Jde totiž často o závažnou duševní poruchu a vy se musíte chránit ! Pochopte, že tito lidé nikdy nepochopí (ať už to co jim vysvětlujete, nebo to, že jste řekli NE) a vy tou neustálou hrou ztrácíte nejen čas, ale i energii, kterou z vás takový upír saje. Nedávejte mu ji ! Otázkou je samozřejmě, proč se takto chovají. Jistě se dělo něco v jejich dětství, co je tak značně postihlo. To přesto není důvodem, proč si to nechat líbit. Výmluvy typu : „Měl jsem těžké dětství“ jsou jen součástí jejich hry jak si udržet pozici vaší pozornosti a oběti. Každý máme možnost se rozhodnout, že nebudeme oběti, že na sobě zapracujeme a…………máme právo to udělat. Hledání výmluv nic nevyřeší……….

Doufám, že jsem vám jakkoliv pomohla pochopit velmi důležitá a zásadní témata. Jistě časem napíšu zase další článek, který bude volně navazovat a přiblíží vám další výrazy a situace duchovní oblasti.

1 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

EGREGOR