Tyto informace jsem získala od Vyšších sfér a to na základě mého dotazu, jak se vyvíjí duše. Tyto informace mají informativní charakter, lze je využít i ve formě tabulky pro kyvadlo.
1.stupeň člověk probuzený – je ze všeho vyjukaný, na všechno se dívá s nejistotou, neumí to hlavou zpracovat a udělat si o tom představu. Je jako prvnička. Čeká ho ještě hodně objevování , zkušeností a pojmů ,než se bude alespoň trochu orientovat. Nyní je orientovaný na své základní potřeby, nebo potřeby, které má za základní – ačkoliv to tak být nemusí. Ego je na prvním místě, jeho uvažování je v úrovni „pouze já „. Žije ve svém uzavřeném světě, nedostává se myšlenkově za tuto bublinu a považuje za normální, že ostatní uvažují stejně. Nedokáže pochopit , že to tak není a konfrontace s tímto tématem u něj může vyvolat nevoli, agresi apod.
2.stupeň – začíná si všímat světa mimo svou bublinu. Začíná si vytvářet jisté pojmy o tom co vidí bezprostředně před sebou . Nevytváří si žádné hluboké myšlenky , či filozofické názory, spíše je pozorovatelem, který dokáže emočními pojmy podchytit zda je něco krásné, či ne. Také si uvědomuje základní spojitosti – to je na to a tohle na tamto – stále je však pozorovatel,ovšem se zvýšeným zájmem o dění. Učí se z toho co vidí.
3.stupeň – dokáže domyslet a přijít na vlastní využití určitých „nástrojů“, pojem pro něj získává širší význam, věci jsou pro něj skutečnější, uchopitelnější. Je venku ze své bubliny, ale ještě se nespojil v vnějším světem. Balancuje na jeho okraji , jistým způsobem rozlišuje plošně nikoliv do hloubky prostoru (světa). Je otevřený možnosti jiného Já, které je ochoten zkoumat stejně, jako ostatní pojmy. Nikoliv jinak.
4.stupeň – Od obecných pojmů se obrací ke konkrétnímu vnímání, včetně sebe sama a druhých. Pohled se rozšiřuje do dalšího pole „nejen já“. Objevuje se vlna citů, propojení duše s jinou duší. Hranice osobnosti jsou schopny ustoupit a přizvat někoho dalšího. Rozvíjí se emoční pole – vnímání. Krása už není jen pojmem, ale i prožitkem. Vzniká nová bublina – já a on.
5.stupeň – Pole se roztahuje na vnímání světa ve smyslu hloubky prostoru. Tento prostor je naplněn novými vjemy a zkušenostmi a on je ochoten je zkoumat. Objevuje širší souvislosti. Těmito souvislostmi jsou i základní přírodní zákonitosti, (jablko padá k zemi) které se dotýkají i jeho. On je schopen toto pochopit a odvodit z toho závěry ( musí si dát pozor na pád). Přesto, že je schopen vnímat druhého, neuvažuje o něm i ve spojitosti těchto zákonitostí. Stále se vše týká jeho samého. Jeho pocity, jeho pád, jeho vjemy….
6.stupeň – uvědomuje si, že je za tím vším něco víc, a tak přemýšlí a snaží na se nato přijít. Jeho duši při tom naplňuje posvátnost, kterou cítí, ale nemá pro ni pojem. Něco se v něm děje a tak si začíná uvědomovat i z části své nitro. Přesto se jeho pohled ubírá směrem ven, do dálky, kde hledá uchopení tématu.
7.stupeň – uvědomuje si toho druhého jako možného prostředku pro poznání. Co když se to toho druhého také nějak týká? A tak obrací pozornost k němu jako k objektu pozorování. Z vnějšího pohledu na svět se stáčí jeho zraky do nitra druhého člověka. Objevuje jeho krásu a tím i něco probouzejícího se ve svém nitru. Prostřednictvím druhého poznává sám sebe.
8.stupeň – dostává se do bodu, kdy si uvědomuje, že i za tímto člověkem – prožitkem – musí být něco víc . Hledá to, pozoruje, prociťuje, rozšiřuje své vnímání na své možné maximum – které je, ale zatím velmi omezeno. Cítí to samé, co cítil, když pozoroval horizont a pátral po „tom skrytém“. Zatím si to, ale neumí dát dohromady.
9.stupeň – pohled se rozmazává, neboť ani daleko vně, ani v druhém člověku nenalezl odpovědi, které by ho uspokojily. Náhle se pohled stáčí do vlastního nitra, hluboko. Má pocit, že se rozšiřuje, není malým omezeným já, ale obrovským prostorem plným záhad. Je tím zcela uchvácen a pohlcen. Nemůže se nabažit. Hlubiny jeho nitra jsou nekonečné a on v nich pluje s udiveným výrazem . Svým způsobem se vrací do 1.stupně, kdy se právě probudil a zří, ale není si schopen udělat jakýkoliv názor . V tomto případě však už cítí emoce.
10.stupeň – uvědomuje si, že „tam uvnitř“ je to stejné, jako „tam venku“. Objev mnoha nových pojmů a dojmů teď naplňuje jeho mysl a prožitky. Je zcela orientován na sebe sama, avšak plně si vědomý vnějšího světa a jeho širokosti. Jeho bytí se rozšiřuje a spojuje s vnějším světem v jeho celé hloubce. K neuvěření ! Jaká krása !
11.stupeň – a náhle vidí i toho druhého , je uvnitř tohoto prazvláštního systému, ale jako by nebyl jeho součástí. Je tu jako rušivý prvek . Náš pozorovatel se snaží přijít na to, jak se k tomu postavit . Zvažuje. Pozoruje toho druhého a pak svět a zase toho druhého. Snaží se o syntézu, ale nejde mu to. Ví, že to musí mít řešení, nějak tuší, že ten druhý musí splynout, ale nemá zatím na to, aby to jakkoliv uchopil. 12.stupeň – a v tu chvíli si ten druhý začíná uvědomovat i sám sebe, své nitro a jeho propojení s okolním světem. Je ve fází 10.stupně. A jak se tato bytost integruje do celého systému, systémy splývají samy o sobě v jedinečnou celistvou bytost. Náš pozorovatel vnímá nový pojem a to, že „ všechno je jedno“ 13.stupeň -když je všechno jedno, pak nejsem od toho druhého nikterak oddělen, napadá pozorovatele. Soustředí se na své vjemy a opravdu, cítí srdce toho druhého bít ve své hrudi. Symbioza. Obrysy se rozplývají a mísí se v jedinečnou barevnou paletu, naplněnou energiemi a emocemi. Už není nad čím přemýšlet, všechno je tím čím to je – samo sebou a vším zároveň. Neexistuje osamocení, ani pocit oddělení. Pozorovatel dýchá a proto může žít i ten druhý – ti druzí.
14.stupeň – dokonalé propojení. Integrace . Jednotná mysl, která ví. Neuvažuje v pojmech, neanalyzuje, nedělá si domněnky, zkrátka prožívá a žije – existuje. Emoce se slily do jediného – bytí. Neexistuje čas, ani prostor. Nirvána.
15.stupeň -od celku se odděluje plod, pluje jako list po hladině řeky, a proud zesiluje, list je strháván do proudu a odnášen . Nastává počátek. Duše směřuje k stupni č.1. Mezitím ji však čeká oddělení druhé a to od svého druhého já, přičemž vzniká dvojník. Dva naprosto stejné plody plují kosmickou řekou směřujíc každý jiným směrem . Čeká je dlouhé oddělení, aby se pak na konci jednoho z miliard cyklů zase setkali ve společném tanci. Začíná stupeň 1. Použití textu pouze s uvedením zdroje.
Comments