Další pokračování v rozhovorech s učiteli. Probíhalo v první polovině roku 2016 postupně tak, jak byl čas.
Já: tak jsem opět zde. Chtěli jste se mnou mluvit. O čem?
Učitelé: Neustále vám dáváme varování, ze všech stran k vám přichází klenoty v podobě našich informací, ale lidstvo je jako hluché. Němě sdílíte informace na svých stránkách, ale nežijete jimi. Tupě obracíte list za listem, kývete, vzdycháte a …..nic z toho nevzejde. Jen další povzdechy. Kolik z vás se řídí našimi radami, včetně tebe? (ehm, tiše se červenám) Jsou naše snahy opravdu tak bezpředmětné? Jsou naše hlasy tak slabé? Nebo jste schopni věřit jen svým starým bohům, jež tisíce let mlčí? Stále jste ještě nepochopili, že už nemáte čas klečet před ikonou lidské moci (Ježíš). Co vám dává kromě dobrého pocitu z pokleknutí? Kde jsou rady mrtvého muže teď, když ho nejvíc potřebujete? Kde?
Já : v bibli?
Učitelé: Tu snůšku polopravd a pololží myslíš? Dodnes se pro ni vedou války, opravdu myslíš, že spasí váš svět? Nebo spíš přinesla rozkol , ostatně jako ostatní knihy vašich svatých. Chceš-li se ohlížet do minulosti, pak neutváříš budoucnost. Chceš-li dnes přežít, zbav se mrtvých bohů a postarej se o to, abys dobře rozuměla těm, kteří teď za tebou přicházejí. My žijeme. S vámi. A s mnohými jinými. A nejsme bohové jichž se lidské utrpení nikdy netýkalo. My podobným vývojem prošli už dávno, ale paměť nám stále dobře slouží….
Já: asi si neuvědomujete, že není v praxi našich zaběhnutých životů možné vše dodržovat.
Učitelé: asi si neuvědomujete, že nás to nezajímá. Neovlivní to dění ve vesmíru, když budete hledat výmluvy. Ani náš pohled. Věci se dějí a budou se dít bez ohledu na vaši spolupráci, nebo apatii, do níž se ubíráte. Řekni, tys viděla. Jsi jasnovidná. Jak je možné, že ani tebou ta vidění nepohnula?
Já: Mám tolik potíží se svým „životem“, že už mi je to i snad jedno. Stejně zemřu. A lidstvo? Nikdy se nezmění, má to v genech. Proto se historie opakuje. Dožívám zde jen pro těch pár co to těžce nesou a potřebují oporu. Jsem už unavená jak narážím na nepochopení.
Učitelé: Nezoufej. Vidíš to moc černě. To ty si to děláš zbytečně těžké. Jsi těžkopádná. Odlehči mysl a uleví se i ve tvém okolí.
Já : (neměla jsem zrovna dobrý den a tak to chudáci schytali ) A nějakou skutečnou radu nemáte? Nechci oduševnělé řeči, ale fakta!
Učitelé: Fakte je, že pokud nezačneš jinak jíst, zemřeš na nemoc kardiovaskulárního systému. (a mám to 🙂 Já: Fajn, tak co mám jíst? ( co máme jíst všichni, pro „odlehčení mysli „ )
Učitelé: Lehká zelenina tu rostla už před tisíci lety, ba co říkáme, před miliony let. Už tehdy se jí civilizace živily. Máš ji na dosah.
Já: a jaká to je?
Učitelé: PÓR tvoje tělo vzpruží, pročistí cévy, ale i mysl. Přikládej i proužky na hrudník a bude se ti lépe dýchat.
CELERové stonky i s listovím (řapíkatý celer) dbej na jeho včasnou konzumaci, lépe méně, ale čerstvý. Vlastní si pěstuj. Celer ve tvých buňkách nastolí harmonizaci a řád. Buňky se naplní životní silou a odolají změnám z otrav prostředí. Obnoví informační tok kanály (meridiány) od zdroje až do jádra (buněk).
MRKEV čerstvá (džus) podporuje svaly těla, sytí je zevnitř, jako cihly stávají se oporou domu. V páře měníš mrkvi kód, je sladká a zklidní tvého ducha.
BRAMBORY bez soli pojídej. Je to pokrm dávných bohů. (nebyl čas se ptát co tím myslí) Horké (po uvaření ) vydechují ódin, který mění strukturu a hmotu. Vdechuj jejich „výdech“ jez teplé a síla tvá se znásobí.
ŘEPA ČERVENÁ v úctě ji měj. Zchladí emoce a dá jim jiný náboj. Opatrně s ní zacházej. Ve vodě ji spař a sloupej. Vnitřek čerstvý nechej. Jez jej pomalu a málo. Do pocitu nasycení. Do dne druhého nenechávej. Co zbyde nalož. Trochou soli a cukrem posyp v láhvi nechej. Po lžičkách šťávu sbírej dokud nějakou dá. To je dobré při horečkách – záněty chladí.
Já : a co lepek?
Učitelé: Strava, která stačila vašim předkům, vám už stačit nemůže. Pokud chcete změnou projít bez úhony, i vy se musíte změnit. Tělo následuje energii a jakou mu dáte, tak bude vibrovat. Lepek představuje starodávné energie a jako jeden z mála vás drží v okovech minulosti. Vnější energie se navyšují a uvnitř (těl) „doba ledová“ (smích). Pak těla odolávají tomuto pnutí, ale nemohou dlouho. Nedej tělu tento lepek a uvidíš jak omládne. Dej mu deset dní bez této látky a ocitneš se v jiné dimenzi (nadneseně) Nedělej to pro hubnutí, ani z jiných důvodů. Jen pro ten pocit. Osvoboď se.
Já: a co maso? Rybí???
Učitelé: Co s tím masem stále řešíte? Je to smrt jiného tvora? Je! Tak na co se nás ptáš?
Já: zuby máme jako všežravci, tedy i na maso…?
Učitelé: Zuby máte. Tak si ulov, zakousni a na místě za tepla ještě sněz….
Já: Ve vývoji jsme došli k vaření… (napětí mezi námi se stupňuje, ale je cítit, jak se vzájemně respektujeme a nechceme to vyhrotit do „hádky“. Většinou v našich rozhovorech dojdeme maximálně k lehkému sarkazmu )
Učitelé: Ve vývoji jste došli ke svému konci a ještě se úspěšně hádáte…
Já : ano jsem rozlobená, ale ne na vás, spíš na situaci.
Učitelé: tu si vytváříte vy sami. Vy jste ta situace. Už se z tohoto postoje proberte.
Konec rozhovoru…………