Téma rozhovoru – VÍRA (volný diktát s pozdějšími dotazy )
Víra je most k Bohu. Víra se bere z nejniternějších míst lidské duše a ducha. Víra je silou svého nositele. Napájí ho a občerstvuje. Říká mu za co a proč má bojovat. Víra člověku připomíná kým ve skutečnosti je a čím by neměl být. Víra se nezakládá na faktech. Fakta se mohou kdykoliv změnit, neboť jsou součástí iluze v níž žijete. Víra je spojení s božskou podstatou.
A pokud se ptáš na zabíjení a genocidy ve jménu víry (zrovna jsem na to myslela) pak to není čin z víry, ale z vášně. Je to fanatizmus, naplněný nezvládnutými nízkými emocemi. Čin z ega hodného takového masakru. Člověk víry je pokorný. Cítí lásku k bohu a lásku od boha. Nesoupeří. Fanatik se cítí větší svého boha!!!!!!!!!!!!!!!!
Zabíjení skrze víru, tedy ve jménu boha, nikdy s bohem nemělo nic společného. Neexistuje bůh, jenž by toto krveprolití podpořil, či vyžadoval. Je to čistě lidské konání.
Já: jak poznám že jsem si svého boha nevymyslela?
Učitelé: Bůh je jen jeden. Budeme-li se bavit o zdroji života ve vesmíru a o zákonech jenž ho řídí. Ptáš-li se na duchovní veličinu, bytosti jimž svěřuješ svůj život, považ zda není pochybení už v tom, že se odpovědnosti vzdáváš. Jestli-že tomu tak není, pak se není čeho obávat. Což není lidská myšlenka silnější, než kdejaké bytosti, či kouzla a čáry? Na co se tedy ptala?
Já: když se mě někdo ptá, co to je tedy bůh, odpovím dobře, když řeknu, že Zdroj všeho? O to mi šlo.
Učitelé: Nech každého, ať najde svého boha sám. Bude-li se tě však ptát jakého boha máš ty, klidně mu to pověz.
Já: při několika sezeních mezi mnou a klientem jste klientovi položili skrze mě otázku : „V co věříš?“ A pak jste mu následně vysvětlili, k čemu je víra a proč jsou bez ní nešťastní. Můžete to zopakovat?
Učitelé: Víra tvoří kořeny člověka. Jeho rovnováhu. Je-li jeho víra slepá , nemá-li tedy v očích obraz toho v koho věří, je vytržen jako křehká rostlinka a vržen do prostoru. Vy lidé miliony let uctíváte konkrétní síly, později duchy a svaté. Poslední taková veličina byl Ježíš. Budiž. Chceš-li teď po těchto lidech, aby se pro ně zdrojem síly stal nedefinovaný bůh – vesmír – u mnoha to vyvolá zmatek. Budou jako semeno ve větru až uvadnou a nepřinesou další život. Dovol jim mít zástupce, ztělesňujícího tuto neviditelnou sílu. Viz, co máš nyní na krku. Svaté zobrazení, symbol a v něm spojení s předky. A pomni jakou radost ti činí. (mám zrovna na krku keltský kříž odlitek z doby pokřestění) Umožni totéž i ostatním. Je-li víra zrojem síly pak je všechno v pořádku.
Já: měl by mít tedy člověk jednu bytost, která bude zdrojem víry, nebo lze uctívat i více duchů? Jako to mám třeba já?
Učitelé: Vesmír je nekonečný a nekonečně v něm je entit. Někteří vám jsou nakloněni více, jiní méně, mnozí jsou dedictvím od vašich předků, část nových právě sestupuje do vašich rovin, hnáni změnami poměrů na Zemi a v jejím okolí. A pak jsou ještě spousty duchů čekajících na šanci se k vám přidat. Jste – jsme bratři. Žádejte pomoc ve formě rad a vedení a učte se. Ale nevzdávejte se svobodné vůle, odpovědnosti a suverenity. Mnoho hlasů, ale může způsobit spíše zmatek než užitek. Proto je dobré mít v blízkosti jedinou bytost, která ti je můzou a inspirací a jíž můžeš bezmezně důvěřovat. Rozumíš? Kterého z tvých duchů by sis vzala na opuštěný ostrov? Všimli jsme si, že tento příklad velmi často a ráda používáš v rozhovorech se žáky…a nezapomeň, volbu máš jen jednu ! (část rozhovoru vynechávám, je osobní a nemá obecný užitek)
Já: s kým teď mluvím prosím? ( uvědomila jsem si, že se postupem rozhovoru bytosti vyměnily)
Učitelé: Jsme ti, co tě sledují od dětství, sledujeme tvůj vývoj.
Já: Proč, čím jsem tak zajímavá? ( přepíši tento osobní rozhovor, neboť má i obecný dopad. Nejsem z mého pohledu ničím vyjímečná, jsem – dle pozdějších rozhovorů – jen součástí výzkumu mě podobných. Tedy, třeba i vás.)
Učitelé: Jsi vzorek. Z mnoha. Máš vyšší intelekt a sociální cítění. Obdařena jsi od svých předků vyjímečnými dary. Sledujeme tvůj vývoj.
Já: k čemu vám to bude?
Učitelé: Zjistíme možnosti vývoje tobě podobných v podmínkách na Zemi. Vlivy sociální, politické, duchovní…Chceme znát výsledek.
Já: a k čemu to je? Jde o genetiku?
Učitelé: Ne, nemanipulujeme genetikou. Manipulujeme vědomím.
Já: Proč?
Učitelé: Zajímá nás výsledek.
Já: vidím, že jste skoupí na slovo a nechcete víc říct… Řekněte kdo jste? Mimozemšťané, duchové?
Učitelé: Nepocházíme z této Země, náš domov je velmi daleko. Mnozuí z vás nás mají za duchy, my se cítíme být dušemi. Přenos myšlenek, který ovládáme je více méně spirituální záležitostí. Těla však máme z hmoty, jen jiná než člověk.
Já: Jak si vedu ? 🙂
Učitelé: Uspokojivě. Lépe než jiní, ale ještě máš co dohánět. Třeba v disciplíně jsou tak značné rezervy, že zvažujeme, že ti přistřihneme křídla.
Já: Na co potřebuji disciplinu?
Učitelé: Na to, abys zúročila, co jsme do tebe nainvestovali.
Pro zvědavé – v pokračování rozhovoru se snažím zjistit co mám dělat a jsem kárána, že s nimi nechodím dělat diktáty tak často jak potřebují. Já se samozřejmě vymlouvám na děti a klienty – není čas – a jsem usazena, abych se přestala vymlouvat, protože takhle jsem si to zvolila. :-)))
Já: Jaké s námi máte úmysly? Jaký k nám máte vztah?
Učitelé: Jako k bratrům. Všichni spolupracujeme na velkém díle vzájemné přeměny. Je to přínosem pro všechny nejen pro nás, nebo vás. Jste předvoj ještě větších změn.
Já: Můžeme odmítnout váš vliv na naši mysl?
Učitelé: Proč byste to dělali??? Vždyť z toho profitujete! (cítím velké překvapení)
Já: Máme stále svobodnou volbu?
Učitelé? Samozřejmě. Svobodnou volbu ve vesmíru ještě nikdo nezrušil! (nedá se přeslechnout lehký sarkazmus)
Já: Ale chcete mi přistřihnout křídla, tak kde je má volba?
Učitelé: Třeba v tom, že začneš plnit co jsi nám slíbila. My na tebe opravdu spoléháme.
Já: a není to jen mazání medu kolem huby?
Učitelé: To nemáme zapotřebí ( únava v jejich hlase. Vím, že je někdy opravdu unavuji a štvu, ale nehodlám se vzdát své šťouravosti, která mi už mnohdy zachránila pozadí)
Já: dokážete mi – nám zasahovat do vnímání tak, abychom si dovolili využívat schopnosti naplno? (stále doufám ,že najdu v našich rozhovorech, nebo spíše v možnostech „mezerku mezi zákony“ a přinesu tak pro lidi dobrou zprávu – aneb jak se zbavit těch otravných bloků sebe sama ) Učitelé: Ne. V tom je vaše svobodná volba. Neurychlujeme vývoj směrem na který není lidstvo připraveno. Vše se musí dít postupně.
Já: já ale myslím odblok kravin, které nás zbytečně brzdí
Učitelé: Až budete připraveni, až dospějete, sami to pustíte. Dříve ne. To vás chrání. Bavíš nás. Ty sama se bojíš malého zásahu z naší strany, ale sama žádáš to, co by tě připravilo o rovnováhu.
Opět vynechávám osobní rozhovor. Navazuji dalšími otázkami z mé strany.
Já: víte, kdy zemřeme? Znáte smrt každého z nás?
Učitelé: Ne, to neví nikdo. (z vnějšku) Pro vás je to informace nežádoucí, neumíte s ní pracovat. Jen někteří to zvládli. My jsme jen při utváření výše vašeho uvědomění. Už jsme ti řekli, že rozšiřujeme vědomí. Kdy, ale zemřeš nevíme, k tomu máš přístup v nevědomé části jen ty.
Nyní uvedu osobní část rozhovoru, ale jen protože vím o mnoha lidech, kteří zažívali v dětství i dospělosti to samé co já – paralýza v noci, bez možnosti pohybu a volání, výpadky času a prostoru…..to proč se to dělo se týká i ostatních lidí s tímto prožitkem !!!
Já: Co se se mnou tehdy dělo?
Učitelé : Byla jsi vyzdvižena, abys lépe vnímala, co ti říkáme. Většinu času jsi se učila o kosmu, ale i o genetice, lidstvu, historii, filozofiích, minulých dobách, o svém určení a přípravě na úkoly. Pak ti byla upravována mysl, abys lépe dekódovala co ti říkáme, abys rozuměla až zase přijdeme. Strávila jsi u nás celé roky učením, aniž bys o tom „dole“ věděla. Zažívala jsi jen krátké výpadky. Zanedbatelné. Větší starost nám dělaly tvé reakce na přenos. Atakovala jsi nás spoustou energie a my nemohli zasáhnout abychom ti neublížili. Nechtěla jsi naši existenci přiznat a tak to bylo složitější. Tvůj systém vůle se tím sice zocelil, ale na druhou stranu došlo k poškození neuronových spojů v mozku. Od toho ty záchvaty. Proto jsme později zvolili přenos jiný, kdy přijímáš podprahově naše informace, nebo tak jako nyní – vědomě. Už jsi se přizpůsobila a nečiní ti to potíže.
(doufám, že tento rozhovor přispěje stejně „postiženým“ lidem k většímu pochopení a zklidnění se, ve chvílích kdy se jim děje totéž )
Já: Vídala jsem v dětství a pubertě mrtvé?
Učitelé: To co nazýváš zemřelými, je jen otisk těch, o které jste přišli. Jen plazmatická vzpomínka . Duše odchází vždy a za všech okolností k okamžitému (neznámé slovo) Pak se mění. Vrací se kam patří. Tam „splývá“, plyne dokud není znovu „vržena“ do kosmu v nějaké podobě.
Já: pamatuje si minulý život?
Učitelé: Nepamatuje si nic.
Já: a co výsledky při regresích? Když si já teď vybavím minulý život, co to bude?
Učitelé: Je to soubor informací vhodných k uvolnění tvé mysli, které ti mají pomoct pochopit, učit se, vzdělávat.
Já: aha a kdo nám to tam spustí?
Učitelé: No my, přece.
Já: Nene ! (nevěřícně a rozlobeně )
Učitelé: Ano my. Říkali jsme, že máme vliv na vaší mysl. Toto – min.životy – je jako učební program, skrze něj se učíte o příčině a následku, v širším spektru. Váš vliv na celý vesmír musíte pochopit a to je to, proč tě tak honíme ( k rozhovorům.)
Já: Upřímně, já vám to nevěřím.
Učitelé: to nás mrzí, ale nic s tím neuděláme. Tvá volba je tvou volbou. Proto se projekt týká více osob, někdo nás vyslechne a bude psát.
Já: Chci, potřebuji důkaz vaší „čistoty“.
Učitelé: Na co?
Já: když mám lidem cokoliv předložit, musím VELMI DOBŘE znát zdroj. Mám odpovědnost vůči nim.
Učitelé: Ty máš odpovědnost? A oni ji nemají ???
Já: ano, ale já je mohu nevědomě svádět na scestí a to nechci. Ani sebe !!! (durdím se jak už to tak krásně umím)
Učitelé: Rozumíme, co by tě přesvědčilo? Co potřebuješ?
Já: Třeba abyste mi řekli, co se stane v budoucnu a proč.
Učitelé: Co se stane ti neřekneme, přírodní jevy lze do určité míry předpokládat, leč ne tak, jak si to ty představuješ.
Já: ale já cítím dopředu zemětřesení, tsunami. Vy ne?
Učitelé: Ale to my také, ale jako ty nevíme kdy a kde. Nejsme jasnovidní, vládneme mysli. Pro nás platí stejné zákony jako pro vás.
Já: a můžete mi říct něco z historie, něco co bych cítila, že „sedlo jako pr na hrnec“ ? Třeba Ježíš, nebo Máří Magdaléna, či grál…. (zkouším rozhraní jejich možností)
Učitelé: Ježíš neexistuje. Máří Magdalénu pohřbili do hromadného hrobu rodiny její tedy, leží dodnes v depozitáři jednoho káhirského muzea nepovšimnutá. Grál je mýtus , který měl učit lid hodnoty duchovního dědictví. Kdokoliv hledá předmět – nenajde.
Já: Ježíš, ale žil?!
Učitelé: Žil jeden z mnoha, co činili zázraky. Jeden kejklíř, sotva něco znal. Ten druhý ten se vyznal v magii a alchymista to byl. Další přikládal ruce, ale s výsledky ne moc slavnými, ten byl z královské rodiny. Mnozí ho (je) napodobovali. V šem se doba nezměnila je toto parazitování na jméně jiných! Kdyby dneš žil, za pár stovek let by se o něm mýty šířily, ale nikdo by ho skutečně neznal (osobnost a život)
Já: a Ježíš, kterého jsem viděla v konstelaci?
Učitelé: O ano, ten také žil a snad byl i předobrazem toho „dnešního“ Ježíše. Ale síla jeho mysli nedosahovala frekvencí, jaké jsi schopná utvářet například i ty.
Já: (sarkasticky) Ale já nebudím mrtvé !
Učitelé: A kdo říká, že on to uměl? Co je mrtvé, je mrtvé. Když započne přeměna (rozklad) nelze ji zvrátit. (Ještě chvíli si povídáme a rozhovor končím tím, že je chci vidět. Je mi přislíbeno a tak se také stalo pár dní na to naprosto nečekaně. )