Ve všech duchovních knihách dneška čteme „Odpouštějte“. Je nám předkládáno, že ke štěstí dojdeme, když odpustíme všem lidem a sami sobě. A my slepě posloucháme tyto zvrhlé rady a prohlubujeme svoje neštěstí – a divíme se, že nám to odpouštění nikterak nepomáhá…..čímpak to asi je?
V šamanizmu se používá úžasná technika rekapitulace. Je snadná a vskutku očišťující. Můžete ji dělat kdykoliv a kdekoliv, i přesto se doporučuje zalézt do temného kouta, kde se můžete ponořit sami do sebe. Odtud pochází známá dunkelterapie – terapie tmou. A cože se v této tmě děje? Napojujeme se postupně na všechny lidi, s nimiž jsme měli kdy problém, konflikt. Pak se od nich lehkým pohybem hlavy odtrhneme. Zpracujeme si tím náš vztah, zpřetrháme nezdravá pouta a POCHOPÍME. Od tohoto okamžiku BEREME SITUACI JAKÁ JE. Vyřešíno navěky. Mnoho lidí se této technice vyhne, protože jim přijde zajímavější prát se s obtížným a neúčinným odpouštěním. Říkají si, „jak by to mohlo fungovat, když je to tak snadné?“
V křeťanské praxi – a praxi new age se odpouští – a světe div se, nic se tím neřeší. Potíž je právě v tom odpuštění. Představte si dva lidi, kteří mají konflikt. Stojí naproti sobě, stejně tak, jako naproti sobě stojí jejich ega. Jeden z nich řekne „odpouštím ti“. Co se právě stalo? Odpouštějící narušil už tak křehkou rovnováhu mezi těmito dvěma lidmi. Povýšil se ! Ze své pozice „milostivě“ odpustil druhému a tak ho ponížil! Pokud to vypadalo, že by se mohlo dojít ke smíru, tak nyní to možné není. Odpouštějící se postavil do role lepšího, toho, kdo je nad věcí a tak milostivě odpouští. Ale co odpouští? Z jaké pozice? Z jakého titulu? Co on má co odpouštět? Co má co soudit? Kdo sakra je????? Ten kdo vypustil z úst tato slova, byla jeho pýcha ! A co dál? Už nic. Rovnováha byla rozbita. Povýšený stojí proti poníženému. Co s tím ještě chcete dělat? Povýšený se postavil do role oběti a tak udělal viníka ze skutečné oběti. Tak, kdo tu má máslo na hlavě?
Jedna věc, kterou si musíme uvědomit je, že SI JSME VŠICHNI ROVNI, i když to kolem sebe moc nevidíme. Jsme si rovni v chybách i dokonalosti. Neexistuje ten, kdo by jen chyboval ( i když se tak může cítit) a neexistuje ten, kdo by byl dokonalý, bezchybný ( i když dokonalost můžeme shledávat právě v tom, že chybujeme ). Co má na trhu větší hodnotu? Nový hrnek, i když krááásně malovaný, nebo hrnek časem změněný, popraskaný, s tzv.patinou? Přesně! Větší hodnoty má většinou to „popraskané“, s chybami. Stejně tak když se vyrábí něco sériově a dojde k chybě (vadě), má to pak mnohonásobně vyšší hodnotu než ostatní, dobré , dokonalé kusy. Tak proč, když jde o lidskou kvalitu, díváme se opačným způsobem?
Další, co si musíme uvědomit je, že v otázce viníka a oběti NIKDY NEJSME OBĚTÍ. Pokud ji ze sebe nebudeme úmyslně dělat. Nám přeci nikdo neublížil sám od sebe ! My jsme si o to řekli a dovolili jsme to ! Takže JAKÉPAK ODPOUŠTĚNÍ? Komu chcete odpustit? Snad jen sobě, svou hloupost a nevidomost. Jenže, když si odpustíte, ponížíte sami sebe. Kde je pak láska k sobě sama? Kde je milování svého těla, své duše? My si nemáme co odpouštět! My se máme přijmout se všim všudy. Tak to bude v pořádku………… mezi námi a okolím , i v nás samých.
JEDINÉ CO MŮŽETE JE POCHOPIT SITUACI, JEJÍ PŘÍNOS A VZÍT TO TAK, JAK TO JE.
Jedině tak nastolíte rovnováhu mezi dvěma lidmi a již nebude docházet k sekundárnímu vznikání chaosu.
Takže, kdykoliv vás někdo naštve, zraní, nebo poníží, co uděláte? Zopakujete si : BERU TO JAK TO JE…… Použití článku bez uvedení zdroje je trestným činem.
Comments