Téma složité jak složitý je člověk a jeho existence. Téma staré jak starý je člověk a jeho existence. Téma, jež může mnohé lidi vyděsit, ale i spoustě lidí ukázat směr a příčiny jejich nezdarů. Myšlenka o ztártě duše je známá už i dětem. Všechny děti, které měly pohádkové babičky, či maminky, znají pohádku o vodníkovi, jež rozvěšoval pentličky na smuteční vrbu. Děvče si chtělo pentli vzít a jak se natahovalo….nožka uklouzla, či vodník po nožce sáhl a dívka zmizela v hlubinách. Vodník pak uzavřel její duši v hrnku s víčkem a dívčina byla jeho milou, nebo rovnou zemřela. Každopádně se nemohla vrátit zpět ke svým blízkým, nemohla už žít běžný život. Pohádky nebyly vždy jen na uspávání dětí, jak si to dnes představujeme. V pohádkách byla poučení, morální zákony, vesmírné zákony, archetypální vzory. Byl to návod na život.
ZTRÁTA DUŠE A POHÁDKY O archetypech ukrytých v pohádce mi vyprávěli, na mou žádost, duchové. Pentle představuje něco povrchního. Ozdobu, masku, kterou nosíme a nastavujeme ostatním. Divadlo, které hrajeme, abychom přežili znásilnění, bití od manžela / partnera, zneužívání v dětství, přepadení, ale i trauma, jež si neseme z „obyčejné“ autonehody. Víme, že se musíme rychle vrátit do běžného života, jinak nás šéf vyhodí a tak nasadíme úsměv, nebo antidepresiva (úsměv ala Joker z Batmana) a jsme stašně happy. Lžeme ostatním, lžeme SOBĚ a tím i svojí duši. Jenže pod tím vším se skrývá smuteční vrba, nakloněná nad rybník, v němž se čeří voda,jak vodník čeká a čeká… A ať se vám to líbí nebo ne, vodník a vaše duše mají hodně společného. Vodník po duši sáhne, když se duše utrhne, či roztříští ( dívčina zůstane pod hladinou jako nevěsta, nebo utone)
Naše duše je naše druhé já. Ty jsi já a já jsem ty……říká člověk své duši, kterou vábí, za pomoci šamana zpět. A duše naslouchá, aby zjistila, zda to člověk myslí vážně. Pokud ne, zůstává raději s „vodníkem“, protože ten jí nemůže ranit tak, jak to dokáže člověk, skrze své ego, skrze sebeobelhávání, sebetýrání, sebeničení.
Když se duše utrhne, nebo roztříští na fragmenty (to je technický název šamanů) tak se děje více věcí. Buď se dostane do tak odlišných rovin, že zapomene nejen na vás, ale i na svou vlastní existenci. Zažívá nebytí. Nevědomí. Černo. Prázdno. Tak si mnozí z vás představují děsivou smrt. Nebude nic, ani uvědomění si sebe sama. „Bože, já zapomenu sám na sebe“ – je nejděsivější myšlenka. A ani nevíme, že ve skutečnosti naše podvědomí říká, abychom se báli ztráty, totální ztráty duše. To je to děsivé, černé, plížící se tmou……
Druhé, co se může stát je, že duše jen mírně poodstoupí od vás a „poletuje“ stále ve vaší blízkosti. Většinou trpělivě čeká, až si srovnáte život a ona se bude moci vrátit. Bývá to i v případech, kdy tato duše čeká, až si uvědomíte, že jste dost dobří, abyste ji přijali k sobě. A nedejte se mýlit, toto neplatí pro vaše vědomí „No dyť já chci, aby u mě byla!“ Vůbec ne. Ona vám vidí až do nejhlubšího nitra a tam vidí nesebelásku, nízkou sebehodnotu, nepřijetí sebe sama a další negativa, která jí bohužel brání vstoupit a splynout s vámi. A tak poslušně ťapká vedle vás a čeká a čeká. Podobně jako ten vodník.
Poslední možností, pozorovanou v mojí mnohaleté praxi, je jakési odlomení fragmentu – kousku/kousků. Plazmatických částí duše. Tak jako vy jste složeni z masa a mnoha energetických vrstev, i duše vypadá jako Matrjoška. To je jediné co jde spojit kyvadlem, či běžně používanou šamanskou technikou (mě ji učili duchové, tedy nevím, jak to dělají jiní šamané ) Ostatní ztráty se řeší hloubkovými metodami šamanizmu a není to ani tak o technice, jako o síle šamana. Bez něj to zkrátka nejde. On musí být jako policejní vyjednávač. Musí vedět jak volit slova, jak pracovat s energií. Duše není totiž hloupá a vidí do nitra i šamanovi. Šaman by měl být schopen duši vrátit i za pomoci své vlastní duše.
Dívenka se tedy naklonila nad hladinu a byla vtažena pod ní. Hladina – stojatá voda rybníka – kde se víry točí, (podemele tvoje oči -oči vstupní brány do duše ) symbolizuje nezvládnuté emoce, emoční trauma a emoční vězení, do něhož se člověk SÁM dostává a uzavírá se tam. Sám sobě je vodníkem. Hrneček s víčkem je symbolikou jiných dimenzí a rozměrů, kde zůstává duše viset, nebo, a to je mnohem zajímavější, představuje i jiné tělo.
Dovolím si malé odskočení, stále však zůstávám u tématu. V tarotu jsou dvě karty velké arkány, které pracují se symbolikou duše ve spojení s nádobami. Je to karta číslo 14, nazvaná Mírnost, nebo Umění (Crowley). Na kartě anděl přelévá ze zlaté nádoby vodu do stříbrné (někteří autoři mají barvu obráceně). Jednou nohou stojí ve stojaté vodě a druhou na zemi – tak jako dívka co se natahuje po pentli. Je jednou nohou na zemi, ale tak tak se smýká, že už je skoro druhou nohou ve vodě, jak je vrba nakloněná. V kabale znamená tento anděl anděla smrti – tedy transformace a voda přelévaná mezi nádobami právě symbolizuje duši, která se při smrti prostě jenom přelije do jiného těla. A vše pokračuje dál. Je to doslova karta BOD MEZI. Druhá karta, se zásadními poháry, je karta číslo 17 HVĚZDA. Na ní žena obklopená hvězdami (osud, astrologické aspekty, ochrana, duchovno) z jedné nádoby přelévá vodu do stojaté vody a z druhé nádoby vylévá vodu na zem. Symbolikou je, že se vždy, za všech situací vracíme ke Zdroji. Tělo se vrací do země – prach k prachu – a duše do kosmického nevědomí. Právě v tarotu se tato karta – postavená vzhůru nohami – týká ztráty duše…..či dokonce přivtěleného mrtvého na klientovi.
A zde se vracím k myšlence jiného těla, do něhož se může vaše ztracená duše skrýt. Přivtělí se a živoří na cizí energii. Může se přivtělit na někoho vám blízkého, ale i na úplně cizí osobu, dokonce v jiné části světa.
Všimněte si, jak byly hrnečky – bucláčky – kreslené. Vždy si poklička jen tak ležela na hrnku s duší. Ve filmu Jak utopit doktora Mráčka……byla vtipná analogie. Duše se vztekala až poklička nadskakovala na hrnečku. Naše duše tedy není na dobro ztracená. Je na nás, zda zvedneme pomyslnou pokličku – vyřešíme si to, co duši katapultovalo pryč od nás, a vezmeme si ji zpět. A vodník ostrouhá.
Lidé se mě často ptají „Cože? Jak je to možné? To bych nežila, ne?“ A já po pravdě odpovídám „Ne, tak to nefunguje“ Naše pojetí – ztráta duše rovná se smrt – vychází ze špatného pochopení, tedy z chybějící duchovní interpretace vodníka s rozvěšenými pentličkami. Naše představa vychází ze strachu ze smrti a podvědomé informace, že ztracená duše přebývá v nicotě. Jak to tedy je? Vím to, co jsem viděla více jak stokrát v konstelacích a ve své praxi šamana-léčitele. Mohu říci jen to, co vím. Poznání však může být mnohem fantastičtější. Člověk je jedna složka. Ještě jinak . Dovolím si to nazvat pitvou člověka. Je tu tělo. Maso. To by toho moc nenažilo bez pohonné jednotky a pohonných látek. Přeskočíme anatomii a přidáme složku energetickou, jíž je důmyslný systém zvaný ČAKRY, MERIDIÁNY A AURA. Aura je celek, aura je složena z mnoha vrstev, přičemž každé vrstvě náleží podsložka zvaná čakra a témata náležející k této čakře a vrstvě. Pak jsou tu meridiány a ty jsou rozvodnou sítí enenrgie ČCHI, jenž napájí, plní a čistí meridiány, čakry a auru. To vše pohání stroj zvaný tělo.
Součástí těchto energií je umístění různých entit (egregorů, sil). Mezi ně patří ego, duše, vnitřní matka, vnitřní dítě, vnitřní bohyně, vnitřní bůh, vnitřní léčitel, atd.atd. Dokonce taková zásadní složka jako je dvojník !Ten mi například umožňuje být na mnoha místech naráz a všude léčit a vyléčit během chvilky. Dále zde jsou propojení na 11 paralelních životů, na životy minulé a tak dále a tak dále až do nekonečna.
Už vám dochází, jak složitá kosmická bytost, multidimenzionální bytost, jste?
A toto všechno a nespočetně dalších archetypů, energií a entit utváří vás a umožňuje váš život. Tedy, ztratíte-li svou duši, i celou, stále tu jsou další složky, které nedovolí zhroucení systému. JENŽE…….
PROČ TEDY HLEDAT DUŠI? Každá složka je důležitá. Přežít bez ní můžete, ale ne žít. Ne plnohodnotně. Duše je filtr. Už teď se té svojí omlouvám, za tak znevažující název, ale je to nejlepší pro vás, abyste dobře pochopili, k čemu ji potřebujete. Tak jako vaše játra filtrují toxiny, vaše ledviny filtrují toxiny a vaše štítná žláza….tak stejně duše filtruje to co se k vám chystá přijít. Ona má za úkol zabránit tomu, abyste do sebe ten binec pustili. Jenže, my teď nemluvíme o chemikáliích, toxinech a dalším neřádstvu vnějšího světa. Duše funguje tak, že – a prosím dobře poslouchejte – vás VARUJE skrze pocity (zejména krk a hrudník) že se hrnete do neštěstí, ať už je to vztah, práce, finanční investice, duchovní technika a mnoho dalšího. Ona ví. Ona je stará i tisíce let, zažila toho už tolik, že opravdu ví a tak vás může nejlépe ochránit a zabránit katastrofě. Jenže, když její varování neposloucháte a jdete si za hlavou a egem, pak vletíte do neštěstí. Už začínáte chápat? Když jste bez duše, začíná se pomalu nabalovat katastrofa za katastrofou a vy nevíte jak je to možné. Dluhy se kupí, vztahy rozpadají, přitahujete násilníky, alkoholiky, nevěrníky, z práce kolabujete, jste terčem podvodů a spějete k sebepoškozování a psychiatrii (včetně sebevražd)
A co je důležité vědět je, že to co ztrátu duše způsobuje, může i ztrátou teprve přijít.
Takže jak, bez větší praxe, zjistíte ztrátu duše? Pro začátek by vám mělo stačit, že se vyskytuje u sebetýrání a sebepoškozování, u depresí, schizofrenií, a hlavně sebevražd. Je-li někdo hromádka neštěstí, pak duši také nejspíš nemá.
ŠAMANSKÝ NÁVRAT Když duši vracím šamanským způsobem, velmi silně to prožívám. Je to náročné a hlavně odpovědné. Mohlo by se stát, že duše zůstane u mě – a že se o to pár duší pokusilo nebudu tajit. Když viděly co by je čekalo u „majitele“ a co mají u mě, byl boj se jich zbavit. Nic naplat, musely holky tam, kam patří 🙂 Duši napřed najdu. Musím rozšířit svou auru, své vědomí do celého kosmu a vyhledat konkrétní duši, či její části. Ty přitáhnu, to je paradoxně nejsnazší. Poté musím duši probudit, pokud byla v nicotě. Potřebuji, aby vnímala napřed mě a pak, aby vzala v potaz i to, že zde někde sedí ten, k němuž patří. Pak přichází vyjednávání. Duše se zlobí, protože přichází rozpomenutí se, čím jí člověk ranil, jak strašné podmínky v životě dovolil, aby se projevovaly (násilí od partnera/partnerky, alkoholizmus, drogy, sebevražda, ale bohužel i zneužívání. Ať už se nám to zdá jakkoliv nespravedlivé, i dítě má možnosti, nejen si to nechat líbit ) Já musím duši přesvědčit, aby dala člověku šanci. V tu chvíli zatahuji do „hry“ o duši i klienta a on musí spolupracovat. Na základě mých rad s duší mluví. Duše v tu chvíli už sedí ve mně (zachycená v mojí auře). Moje aura v ten moment mění tvar, hustotu, informace. Nejde to popsat. Jsem jako v gelu, který se pohybuje, víří, mě se motá hlava, cítím tlak, vibrace, cítím emoce duše. Protože vím, co duše musí slyšet, aby se vrátila a vím jak na ní a tak tímto směrem navádím i klienta. Je to náročné hlavně pro něj a emočně vysilující. Ovšem právě v tuto chvíli se uzdravuje i klient – přebírá konečně zodpovědnost a vidí, že svůj osud utváří on sám. Že to umí !!!! No, stává se i to, že odpovědnost nepřevezme a duši musím nechat tam kde je – většinou ji požádám aspoň o to, aby zůstala v jeho blízkosti a vyčkala, zda se klient nezmění. Pokud klient udělá, uvnitř sebe, nejen na oko, to co mu poradím, duše pak doslova přeteče do něj a já se začnu cítit zase sama sebou. Prostě se „to“ změní. Pro kontrolu sahám ještě ke kartám, aby potvrdily, že se to povedlo na 100%. I klient si procítí, zda zaznamenává změnu „tam uvnitř“. Tím končí jedna etapa a začíná nová. Šance na nový, plnohodnotný život.
Vodník propustí duši a dívka se vrací domů. A jak to je v Kytici od K.J.Erbena, něco musí člověk vodníkovi obětovat, aby získal svou svobodu. Na prahu leží v ratolišti krve EGO.
Pak už jen stačí duši si udržet, aby nebyla znovu ztracena. To je, ale na jiný článek.
Použití textu jen s aktivním odkazem na autorku. Děkuji za vaši poctivost 🙂 krve je