Miluji knihy. Vy pravděpodobně také. Jsou to nádoby plné bohatých duševních pokrmů, jimiž se můžeme nasytit dostatečně nato, abychom pak lépe zvládali tíži života a každodennosti. Kniha je dle mého nejlepší objev na světě. V dnešní době je skoro nebezpečné vstoupit do obchodu s knihami. Jste-li knihomol, spočívá toto nebezpečí ve vyprázdnění peněženky, nebo co je ještě horší, tak vašeho, či manželova účtu 🙂 Každá druhá kniha se jeví být pokladem, který by mohl objevit někdo jiný, kdybyste ještě chvíli váhali – a tak se knihy vrší jedna na druhou a u kasy se stejnou měrou vrší částky na pásku vyjíždějící z kasy. Ale ten pocit ulovení skvělé kořisti !!! Miluji duševní a duchovní knihy. Mnoho z nich mi změnilo život. Pozitivním způsobem. Naučily mě jak se nelitovat, nenechat si kakat na hlavu, jak si vážit přítomného okamžiku, jak být na sebe tvrdá i milující, vyprávěly mi o cizích světech a civilizacích. Poznala jsem díky nim i velmi zajímavé osobnosti duchovně-duševního světa. Tento článek, tedy spíše zamyšlení, bych ráda věnovala těm knihám, které se jeví úžasnými, ba skutečně přinášejí velmi skvělé věci, jenomže v tom všem krásnu také skrývají jedno velké ALE. V nejedné knize nás autor zavádí do svého dokonalého života, dokonalých postojů, dokonalého chování se, dokonalosti z dokonalosti v dokonalosti. Čteme ty dokonalé řádky a závidíme autorovi – mistrovi – šamanovi – guruovi – jak je skvělý, dokonalý, bezchybný. Čím víc ty řádky čteme a snažíme se rady a myšlenky autora vnést do praktického života, tím více narážíme na své hranice, na to, že ačkoliv se nám daná myšlenka podařila uplatnit 10 krát, tak po jedenácté zase chybujeme. Vracíme se většinou ke knize a hledáme odpověď, hledáme větu typu : „ To je normální, já to také někdy nezvládnu.“ jenže tato věta v takových knihách nebývá. A to zcela záměrně. Autoři takových knih totiž podávají skutečnost způsobem nepřipouštějícím úplně obyčejnou lidskost. „Chybovat je lidské“ říká jedno lidové ponaučení. „Chybu stvořil Bůh, abyste se mohli učit“ říká při mých channelingových sezeních hlas boží. Tito autoři říkají :“Naučte se to jako já a budete dokonalí jako já“ a lidé se o to snaží. Potíž je v tom, že autor také není dokonalý a taky svá superpravidla porušuje, naráží v různých situacích na to, že své pravidlo trochu pozapomněl použít. Nebo nevěděl jak. Jenže málo kdo má „koule“ na to, to přiznat a to většinou v obavě, aby nebyl shozen ze svého piedestalu. A tak se odívá do hávu mystické dokonalosti, které nemůže obyčejný smrtelník dostát. Proto čtenář propadá při „neúspěchu“ přesvědčení, že je nedokonalý, je k ničemu, nikdy nebude perfektní jako guru. V mysli čtenáře se objevuje laťka postavená tak vysoko, že je nemožné jí dosáhnout, nebo co je ještě horší, tak vysoko, jak sám mistr není – ale v knize se ponechává prostor pro iluzi, že mistr tak vysoko ční ! Je otázka, zda tam kam sím mistr nedosáhl může dosáhnout žák 🙂 Nebo, zda je to vůbec v možnostech lidské bytosti… U čtenáře se tak při neúspěchu prohlubují pocity sebenenávisti, sebeodsuzování a otrávenosti (ať životem, tak sebou samým a dalšími snahami ). Tyto duchovní knihy čtou většinou „obyčejní“ lidé, kteří hledají chápavého, lidového mistra, který by jim řekl, které postoje mohou jejich život zlepšit. Mají-li tito lidé bez další duševní úhony projít takovým procesem, musejí vědět toto : budou na své cestě chybovat a bude to nejen normální, ale i v pořádku ! Správný guru – léčitel – učitel – vždy ukazoval svou tvář z obou stran, často otevřeně holdoval některé své slabosti, aniž by se z ní skládal zoufalostí. Tak žáka motivoval v prožívání života ve všech jeho podobách a nestavěl ho před iluzi. Předtím ovšem žák poskakoval okolo v šoku, jak je možné, že jeho mistr beze studu ukazuje svou slabost 🙂 OSHO je (ačkoliv již zemřel) úžasný mistr a učitel. Jeho promluvy jdou přímo k cíli, žádné řeči okolo na zakrytí. Dovolím si malou citaci z knihy OD MEDIKACE K MEDITACI. V části pojednávající o léčitelích říká : „Dokud se terapeut zcela neztratí ve skupině, není to úspěšný terapeut.“……“Nejdřív se zbavte ovládání sebe sama. Proč být svým vlastním zajatcem a s velkou námahou si budovat kolem sebe vězení………….“ A měl pravdu. Když někteří mistři zjistili, že se plně účastním konstelací, které vedu, v šoku padali na záď a s pohoršením syčeli, že to je nepřípustné. Bavili mě. Tak se báli, aby neztratili kontrolu, až jim to pravítko koukalo z pozadí. Osho mluvil právě o nich. Mluvil o všech, kteří se tak bojí ztratit svou pozici na piedestalu svých oveček, že vypatlávají denně neuvěřitelné množství energie na udržení své sochy nahoře. To platí i na autory mnoha knih. Knih, které se na jednu stranu snaží lidem přinést duševní potravu a pocit povznesení, ale díky chybění jedné krátké větičky jsou z nich důvody pro další deprese a pocity „to nikdy nezvládnu“. Až se zase budete snažit o dokonalost, vedeni nějakou knihou, vzpomeňte na všechny ty světce,léčitele, mystiky, kteří měli božské schopnosti, ale protože byli lidé, žili tak, se všemi svými slabostmi na odiv : Matka Tereza ……..deprese, slabá víra (tázala se, zda bůh opravdu existuje) František z Assissi……..zhýralec, pil a peníze rozhazoval Osho……..užívání omamných látek Paseka……kouřil, pil a bez potíží posílal lidi do prdele (choval se k nim tak, jak se oni chovali k němu) Mě osobně kdysi jedna svědkyně události popisovala, jak se nějaký pacient pana Paseky rozčílil, že se z toho čekání posere no a léčitel to slyšel. Vykoukl ze své „ordinace“ a houkl „No tak se poser“ a on se opravdu po………….. Přesto měl tento léčitel k bohu snad nejblíže ze všech žijících léčitelů. Karel Kožíšek……..půl roku na psychiatrii Páter Ferda………9 let vězení Aleister Crowley ………satanizmus, astma, drogy, maniodeprese František Bardon……umřel na zánět slinivky (nedovolení si radosti života ) Svatá Hildegarda z Bingenu…….celý život křehké a podlomené zdraví Helena P.Blavatská…..nemohla na nohy, srdeční choroba, revma, ledvinové potíže (ledviny – vztahy – prvního muže opustila, druhý zahynul, třetí byl rozvod )
Jste to co jste. Byli jste stvořeni k obrazu božímu. Tak buď jste dokonalí tací, jací jste, nébó ……bůh není tak dokonalý, jak si snažíme ve svých iluzích představovat 🙂 Kdykoliv budete číst nějakou moudrou knihu od „dokonalého“ autora, uvědomte si, že rady z této knihy jsou jako rady vaší milující babičky. I přes všechny své chyby vám dobře radila a ani nečekala, že všechno zvládnete na 100%. Neberte knihy jako dogma…………jsou to jen možnosti 🙂
Použití textu jen s uvedením zdroje, děkuji.