Před nedávnem ke mně přišla žena, které se náhle přestalo dařit. Finančně zapadla do dluhů a čím více se snažila z nich dostat, tím více zapadala do dalších. Živila se z části i léčitelstvím a tak jsme začaly hledat všechny spojitosti. Sama přišla s podezřením – spíše s jistotou – že je to trest za to, že když začal tatínek umírat, stáhnula ho dolů. Zasáhla a tak otec zůstal na tomto světě a jí se všechno sesypalo. Problém jsme řešily z více pohledů a rozkryly jsme i mnohé jiné příčiny. Pustila jsem případ z hlavy a řešila další lidi s dalšími potížemi.
Pár týdnů poté………
Měla jsem zrovna terapii, venku svítilo slunko a byl i jinak pozitivní den. Během pár minut se všechno změnilo. Tatínek zkolaboval a já byla přivolána, že je zle. Chápavou klientku jsem vyšoupla s omluvou ze dveří a mílovými kroky jsem brala schodiště v domě. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Čas zmizel, vzduch vibroval jako by se atomy zbláznily. Klečela jsem u tatínka a dělala co umím. Neptala jsem se zda smím. Vyskytl se problém a jak jsem zvyklá z životních ran – je průser – jde se řešit – tečka – jsem tedy konala. Natahovala jsem veškerou otcovu energii do sebe. Kdy jindy použít to co umím, když ne ve chvíli, kdy mi odchází tatínek ? Volala jsem na taťku, aby to do mě všechno pustil, že to zvládnu. Byla jsem připravená i zkolabovat, hlavně že on to přežije. Mám velmi silný systém, už mi to mnohokrát dokázal, zregeneruji.
“ Přísahám, že to zvládnu ! Pusť to do mě.“ Jednu ruku jsem držela na srdci, protože jsem předpokládala infarkt. Druhou na první čakře, tudy totiž uniká život. Ostatní zavolali sanitku a komunikovali se zdravotníkem na drátě. Pro mě se scvrknul čas i prostor. Jako bychom s taťkou byli ve zlaté bublině. Během několika vteřin boje o život mi zmrtvěla ruka na srdci tak, až jsem bolestí umdlívala, po stranách krku a hlavy totéž. To už jsem věděla, že to bude mrtvice. Prodýchávala jsem valící se energii až mě pálily plíce, brala jsem to šamanským způsobem, protože je nejsilnější a nejrychlejší. Pak přijela sanitka. Jakmile taťku převzali pustila jsem. Teď už je to na vesmíru, já udělala co mohla…….
Opřená o dveře jsem se snažila zbavit zbytku energie, která se teprve pomalu valila mými filtry ve spirituálním žaludku. Zdravotníci moje vzezření naštěstí připisovali hysterii, na kterou jsou asi u lidí zvyklí. Takže se věnovali záchraně tatínka a já měla čas se „vrátit zpět“ z transu a pročistit. Pak už vše probíhalo jak je běžné. Každý den jsem chodila po práci s klienty za taťkou na jipku, pak neurologii a nakonec na LDN. Masírovala jsem ho, nabíjela energií, mluvila s ním. Dopoledne chodila moje sestra a tak jsme tatínka stále stimulovaly k životu. Já byla vždy úplně urvaná, protože jsem zapomněla uvolnit napojení, které mezi námi vzniklo. Dlouho mi nedocházelo, že se tatínek zlepšuje, protože žije z mojí energie. A když tak nad tím přemýšlím, možná i kdybych to věděla, nechala bych to tak. Chybějící energii jsem šetřila tak, že jsem značně snížila příliv klientů. Můj partner mi nejen ve všem pomáhal, ale ještě zvládat to , na co já už neměla sílu – uklízet, učit se s dítkem do školy a postarat se o to nejmenší dítko. Mezitím jsem se stále snažila najít příčinu mých úzkostí ( článek CESTOU NECESTOU ) a pochopit spojitosti. Pak se moje stavy místo zlepšení začaly zhoršovat. Už jsem nemohla. A pak se ukázalo, že jsem otěhotněla, i přes takovou antikoncepci, jakou je POSTINOR. Byl to šok. Neskutečný. Měla jsem pocit, že se bytost jménem Bůh baví tím, jak mě drtí a ničí. Pozoruje, jak zareaguju na další ránu osudu. Pořádně jsem mu to vytmavila, i andělé to schytali. Chuděrky moje ! Neustále jsem chodila a ptala se PROČ??? A pak mi přišla odpověď. Kde jinde, než na wc. Už jste si všimli, že na záchodě míváte ty nejlepší nápady? Že tam mnohé pochopíte? To je totiž tím, že se tělo nevyprázdní, dokud neklesne vaše hladina v mozku na frekvenci alfa. Pokud byste měli nějakou poruchu a váš mozek by setrvával v betě, museli byste mít vývody. A jak jistě víte, alfa je stav meditační, stav, v němž přijímáme intuitivní informace, tedy data z vesmírných zdrojů. A cože mi to vesmír řekl? „Že za život se platí životem. Za otcův život musíš zaplatit životem, tak buď ráda, že jsme to vyřešili takhle a nevzali ti jedno z dětí……“ Byla to šlupka. Nepřijatelná. Zasunula jsem ji do pozadí a znovu se následující dny ptala PROČ ? Zvláštní bylo, že jsem k „tomu“ outěžku necítila vůbec nic. Od prvního pohledu na dvě červené čárky na testu jsem byla emocí prostá. Nebyl to plod, a už vůbec ne dítě. Byly to buňky, které ve mně parazitovaly a atakovaly můj život. Zhoršovaly můj zdravotní stav na neúnosnou mez. Byl to problém, vyskytl se a já okamžitě věděla, že se musí řešit. Až později mi andělé vysvětlili, že mi ten nelehký úkol chtěli usnadnit alespoň tím, že nic neucítím. Nebylo v plánu způsobit mi trauma, které bych v sobě nesla jako všechny ženy, které potrat podstoupily. Chtěli jen, abych tímto aktem napravila co jsem způsobila. Svým zásahem – bez ohledů na Zdroj, bez pokory – jsem narušila velmi křehkou rovnováhu. Šlo o akt vyrovnání hladin.Proto mě přivedli i k pomocnici jakou je matka Meera, která mi pomáhala v nemocnici zvládnout strach z operace ( nikdy jsem nebyla pod narkozou a strach ze ztráty kontroly byl pro mě horší než jakékoliv jiné představy) a která mi dokonce pomohla vrátit se zpět sama k sobě.
Jakmile bylo po zákroku, všechno odešlo. Odpadlo. Cítila jsem, probírajíc se z narkozy, jak narušená rovnováha vyrovnává hladinku, až do úplného klidu. Ve mně i kosmu.
A znovu, jako už mnohokrát předtím, jsem padla na kolena v pokoře k moudrosti a lásce andělů a Zdroje.
A děkuji. Dnem i nocí. Nejen za lekci o rovnováze, ale i za zkušenost. Nejen, že mě přiblížila k ženám, které ke mně chodí potratem zatížené, ale ukázala mi další témata spojená s tímto prožitkem. Když jsem odcházela z nemocnice, věděla jsem jedno. Budu od teď bojovat za klid v duši žen, které musí čelit rodině, hloupým lékařům (kteří takovou ženu přesvědčují, aby si další dítě nechala, když ho uživí on-lékař, tak ona jistě také….bodeť s jejich bankovním kontem….) apod. Hodlám každou ženu podpořit v jejím rozhodnutí, pomoci jí čelit okolí, které se vmněšuje – k čemuž jednak nemají právo a jednak tím narušijí rovnováhu. A proto jsem také připravila článek ZATRACOVANÉ BOHYNĚ.
Přeji vám všem, abyste si z této zpovědi vzali důležitost jejího poslání. Abyste zvažovali každý svůj niterný krok. Důležité totiž je vědět, že nejen léčitel, šaman, reikista ad, dokáže stáhnout člověka „dolů“ a zabránit tak smrti, aby vykonala co má. TUTO MOC MÁTE VY VŠICHNI !
To co duši udrží zde v naší rovině není nějaká spirituální moc, kterou člověk vládne. TÍM CO ZASÁHNE TAK SILNĚ DO OSUDU JE VAZEBNÁ LÁSKA. Je to láska dítěte, když umírá jeho rodič, je to láska rodiče, když umírá jeho dítě. Je to láska partnerská. Ale především, vždy je to LÁSKA SOBECKÁ! Láska, která má strach ze smrti blízkých, je láskou ega, které se bojí své vlastní smrtelnosti, ale především své vlastní bolesti. Hluboko v nevědomí protéká řeka emocí a myšlenek : „Jak to bez tohoto člověka v životě zvládnu. Jak se vyrovnám se životem. Jak se vyrovnám s bolestí. Jak se vyrovnám…..“
Tato láska je natolik silná, že i když člověk zemře, protože jeho fyzická schrána už nemůže fungovat, jeho duše je zde držena po celý ten čas. A i když se člověk se smrtí smíří a doslova duši pustí, duše už nemůže odejít. Vyplýtvala energii, kterou měla na odlet. Pro jednodužší pochopení vždy žákům vysvětluji tento aspekt na jasném příkadě. Je raketoplán, uchycený ze stran jistícími rameny. Je plný paliva. Oheň je zažehnut a odpočítává se čas do odletu – to je umírání. A pak je okamžik, kdy člověk zemře a duše se má odpoutat a odletět tam kam jí náleží – jistící ramena povolují a raketoplán odpálí z naší planety do kosmu. Ale co když ramena ( láska pozůstalých ) nepovolí ? Palivo se vyčerpá a i když dojde k opravě ramen a ta po nějaké době uvolní raketoplán – už neodletí. Nemá palivo. Stejně jako duše. Taková duše zde pak zůstává a škodí. Všem. Ne úmyslně. Ale prostě svou podstatou, svou přebytečností. Nalepí se na někoho, kdo má dostatek energie a čerpá z něj. Tím unavuje, ubírá na zdraví, ohrožuje. Často se z takové duše uvolňují její vlastní „programy“ a člověka ovlivňují, jako by byly jeho vlastní. A neštěstí je na světě.
A tak to chodí. Tak to funguje. Od věků a bez ohledu na náboženství.
Přeji vám všem, abyste v tak těžké chvíli uvolnili svá jistící ramena a s láskou přenechali vše na vesmíru. Protože rovnováha, kterou narušíte, bude vyžadovat čin, který ji znovu nastolí. A ne vždy je to čin, který byste byli ochotni udělat. Pak si vesmír srovná vše sám…….otázka je, jak………. Pokud chcete tento text, či jeho části použít na svých www, uveďte jeho zdroj. V opačném případě se dopouštíte krádeže duchovního díla, což je trestné.