Strom života, kabalistický strom, to všechno představuje jedno a totéž. Svět, který je našim očím skrytý, přesto reálně existuje a zcela zásadně souvisí s našimi životy a s tím, kam se ubírají. Šamanský strom života je ojedinělá mapa snového světa, do něhož se šamané ubírají pro rady, léky a porozumění. Je to svět za Alenčiným zrcadlem. A bránou do tohoto světa není v případě šamanů zrcadlo, ale rozšířené vědomí,či vnímání. Strom života není ojedinělou záležitostí nějaké konkrétní civilizace, období, nebo dokonce šamana. Tak jak jej dnes známe, tak ho znali šamané po celém světě a nezávisle na sobě ho stejně zobrazovali ! Při archeologických nálezech po celém světě nacházeli a nacházejí vědci obraz stromu života a šamana, který po něm zrovna cestuje do snového světa. Je to nádherné a jedinečné, že byli tito duchovní lidé takto propojení a mám zato, že jejich stejné vnímání světa je jedním z nejpádnějších důkazů, že snový svět existuje. Dovolte mi, abych vás po tomto stromě provedla a zprostředkovala vám nádherný snový výlet.
DOLNÍ SVĚT Šaman pomalu začal bubnovat. Zvukem bubnu napodoboval tep Matky země a zároveň tep svého srdce, který se Matce zemi přízpůsobil dlouhou duchovní praxí. Šaman po chvíli ucítil, jak se stává tímto tepem, tělem se mu šíří vlny horka, jako by jeho tělem probíhalo rytmické dýchání Matky. Rytmus zaplnil tělo a ruka převzala vládu nad bubnem. Šaman se mohl přestat soustředit na bubnování. Jeho mysl se začala rozšiřovat. Z omezeného prostoru, který byly schopné pokrýt oči se jeho vědomí roztáhlo jako kola na hladině vody a začaly stopovat tendence z celého Vesmíru. Před vnitřním zrakem se začaly míhat barvy, paprsky světla až………..náhle šaman stanul u obrovského vodopádu. Shlížel z té výše dolů, do zpěněného závoje a tušil za jeho oponou tajný vchod do dolního světa, sídlícího v kořenech stromu života. Ještě několikrát se nadechl a v rytmu srdce skočil po hlavě dolů. Ucítil na své tváři náraz studené vody a bubliny, které se draly kolem jeho tváře vzhůru, k hladině. On však zamířil ještě hllouběji, dolů do podzemního komplexu, skrytého pod úrovní hladiny. Protože tu byl už mnohokrát věděl, že se může i pod vodou nadechout. Dýchal tedy rytmicky, jak si žádala tempa, a vyhlížel vstupní otvor do jeskyně. Za malou chvíli už tam byl. Vyhoupl se ladně otvorem vzhůru a bez jakékoliv námahy stanul rovnou na nohách. Vzduch v jeskyni byl příjemný a voněl Matkou zemí. Šaman usedl na zem, vytáhl z mesy, posvátného měšce, svoje kouzelné předměny, zapálil šalvěj rozžhaveným uhlíkem a začal prozpěvovat svému totemovému zvířeti. Svým laskavým hlasem jej lákal a povzbouzel k setkání. Za chvíli se jeskyní rozlehl řev. Šaman zesílil své zpěvavé vábení a přisypal byliny na hromádku. Za pár okamžiků se za ohybem jeskyně objevila obrovská hlava tygra. Jeho ladné pohyby, vlnící se záda a tiché našlapování dávaly tušit, že je klidný a přichází v míru. Šaman přestal zpívat a povstal. Tygr se otřel o šamanova silná stehna a tiše mručel, bylo vidět, že se mu stýskalo. Nastavil hlavu k pohlazení, tak jako to dělají kočky, a s žuchnutím se položil na zem. Šaman mu věnoval několik dalších pohlazení a pak usedl k němu. Zvíře nadzvedlo hlavu a v očích se zračila zvědavost. „Co po mě budeš chtít tentokrát?“ optal se tygr a přimhouřil oči, protože mu šaman zajel znovu prsty do kožichu. „Milý bratře, potřebuji najít lék na nemoc duše, pro moji dceru. Byla napadena násilným mužem a její duše se ztratila. Pomoc mi ji najít a vyléčit, prosím.“ odvětil šaman a přihodil další byliny na skomírající uhlík. Tygr se okamžitě postavil na nohy a už za běhu zavrčel „Následuj mě.“ Šaman se rozběhl, ale brzy zjistil, že tygrovi nestíhá. Z jeskyně vyběhli ven do krajiny plné cizokrajných rostlin. Ačkoliv mohutné tygrovo tělo rozráželo porost, i tak byl šaman stále víc pozadu. Vzpomněl si na svého dalšího bratra, orla, a požádal ho o pomoc. V tu chvíli se z nebe snesl orel a prolnul se s tělem šamana. Během zlomku vteřiny se staly jedním a šamanovo tělo nabralo tvar orla. Jen oči zůstaly šamanovy. Teď už pro něj nebyl problém tygra následovat. Běželi dlouho, občas se tygr zastavil a zavětřil, pak se zase rozběhl. Šaman tento let využil k prohlížení si nádherné krajiny, plné pasoucích se, nebo lovících zvířat. Když už mu přišel let dlouhý, tygr se zastavil a zavrčel. Orel klesl níž a pustil šamana ze svého srdce. Ten dopadl na nohy a přikrčil se. Za velkým kamenem se páslo stádo zeber. Šaman se zeptal tygra, proč ho na toto místo dovedl. „Uprostřed tohoto stáda stojí velmi zvláštní rostlina, poznáš ji podle toho, že se její květenství ohýbá nad kalužinou vody. Vezmi rostlinu, protože ta vyléčí bolest, která se usadila v srdci tvojí dcery, ale nezapomeň nabrat i trochu vody, neboť ta je lékem, který přiláká ztracenou duši zpět. “ odvětil tygr a odběhl. Šaman byl trochu zmatený, protože vždy přiváděl z dolního světa duši jako takovou,ale tygrovi plně důvěřoval, a tak nakonec prošel stádem zeber a stanul před malou přírodní studánkou. Květina, která rostla na jejím břehu byla divukrásná, s květenstvím tak barevným, že takové ve zjevném světě nikdy neviděl. Usadil se na břehu a zeptal se Ducha, jak má květinu převzít, jak ji přenést a hlavně, jak ji podat své dceři. Také ho zajímalo, jak odtud odnést léčivou vodu. Před zrakem se mu odvíjel film, v němž mu Duch vyjevil pravdu. Šaman uposlechl doslova a květinu utrhnul. Její květ otrhal a okvětní lístky snědl. Až se vrátí k dceři, natrávené lístky vyzvrátí a podá to dceři jako lék na trauma. Poté nabral vodu do dlaní a dal si ji do úst. To byla provizorní nádoba pro lék na duši. V mysli poděkoval a vracel se stejnou cestou zpět. Orel ho opět poponesl, pak šaman proběhl jeskyní a proplaval pod vodou. Tentokrát mu orel přišel ještě jednou na pomoc, a to aby ho vyzvedl na vrchol vodopádu. Odtud se šaman vracel už sám do zjevného světa. Náhle si uvědomil rytmus svého srdce , který se stával stále víc rytmem bubnu, až už slyšel jenom buben a uvědomoval si svou ruku, která buben ovládala. Ruka náhle přestala a čtyřikrát zabubnovala v sedmi úderech. Pak rychlý klopýtavý zvuk a znovu čtyřikrát sedm úderů. Šaman byl doma. Jeho dcera ležela u jeho nohou, zpoza zavřených očí jí tekly slzy. Šaman vyzvrátil svým spirituálním žaludkem lék a vložil jí ho do jejího spirituálního žaludku. Dcera začala nahlas vzlykat, až se celé její tělo otřásalo. Šaman vzal do ruky chřestítko a přivolával na pomoc předky ze čtyř světových stran. Když se dcera upokojila a začala klidně dýchat, šaman z úst vypustil do jejího nosu léčivou vodu, přinesenou z dolního světa. Dcera se krátce rozkašlala, ale ihned se zklidnila. Dech se jí ještě prohloubil a po několika minutách šamanova zpěvu duchům rodové linie se probrala z transu a usmála se. Šaman jí otřel pot z čela a dýchl nad celé její tělo kouř z doutníku. Podle tvaru kouře, podle jeho obtékání a hustoty poznal, že duše je zpátky. Poděkoval duchům a obětoval něco málo pálenky. Cesta byla u konce.
HORNÍ SVĚT Šaman očistil kouřem svoje chřestítko z želvího krunýře a počal jím rytmicky pohybovat. Příjemné chřestění semen, uzavřených v krunýři, pročišťovalo prostor kolem šamana a zároveň ho bralo na dlouhou cestu do horního světa, kam se ubíral za svým učitelem. Po několika vteřinách se jeho trénovaná duše ponořila hluboce do transu a rozšířila své vědomí na celý Kosmos. Náhle, jako by přiletěl z vesmíru, stál před šamanem obrovský strom. Jeho mohutný kmen a koruna dávaly tušit, že i jeho kořeny budou zaryty hluboko do těla Matky země. Šaman se natáhl po dolní větvi a odrazil se. Na jedno odražení byl v půli koruny, na druhé už na úplném vršíčku, kde se pohupoval na té nejtenčí větvičce, jako malý vrabčáček. Náhle tato větvička začala sílit a natahovat se do nebes. Nějakou chvili šaman neviděl nic, protože se větev prodírala mraky, ale pak se náhle nad mraky vyloupla krajina ozářená sluncem. Šaman se znovu odrazil a už byl v horním světě. Nadechl se ionizovaného vzduchu a zamířil mezi skaliska. Už od minulých cest věděl, že je tam malá štěrbina, kterou se dostane do vesnice. Jakmile se protáhl puklinou , uviděl do kruhu rozmístěné jurty. Těch, které byly v kruhu si nevšímal, zamířil k té, která stála opodál. Vstoupil dovnitř a usadil se u ohniště. Naproti seděl vysoký, snědý indián a kouřil z dýmky. Podal ji šamanovi. Ten z dýmky potáhl a ochutnal bylinnou chuť posvátného kouře. Na chvíli jeho tvář skryl oblak dýmu. Jakmile se rozplynul, šaman svého učitele pozdravil. Ten pokýval a znovu potáhl z dýmky. „Tak copak potřebuješ?“. Z ohniště vyletělo několik žhavých jisker a ozářily jurtu. Šaman se rozhlédl a hledal správná slova. „Potřeboval bych vedení, radu ohledně mojí cesty. Nejsem si některými jejími částmi jistý a ty jsi její strážce. Můžeš mi řici, co dělám špatně? KDe bych mohl své snažení zlepšit? “ Starý učitel přihodil do ohně šalvěj divotvornou a počkal až se celá prostora zaplnila jejím dýmem. Před tvářemi obou postav se začaly vynořovat z ohně obrazy a šaman brzy poznal výjevy ze svého života. Pozoroval to jako nestranný pozorovatel, byl to pro něj úžasný zážitek. Tohle přesně potřeboval. Náhle věděl, kde je jeho cesta nerovná a kde se zbytečně kroutí, ačkoliv by mohla vést rovně. Na tváři se mu usadil úsměv. „Člověk se stále učí“, odtušil a poděkoval. Učitel opět pokýval hlavou a ponořil se do tmy. Šaman ani nevěděl jak, ale náhle seděl na větvi a ta se smrskávala až už zase seděl v koruně známého stromu. Trochu se odstrčil a hup, už byl dole. Stále mu na tváři pohrával spojkojený úsměv. Bylo mu do zpěvu. A jak si tak pobrukoval, uslyšel v rytmu svého zpěvu chřestidlo, které ho lákalo zpět do zjevného světa. Během pár akordů jeho duše zaplula do těla a šaman se probral. Jeho cesta přinesla plody a šaman šel okažitě ve svém životě udělat nápravu.
STŘEDNÍ SVĚT Když se ráno šaman probudil, slunce mu svítilo do oken a včely bzučely na zahradě tak nahlas, že je slyšel až do postele. Vyskočil jako srnka, protože v tento nádherný den by bylo trestuhodné ležet v peřinách. Rychle, zato vydatně se nasnídal a připravil si košík s hromádkou ubrousků do zádveří. Ještě něco málo posvátných bylin a už si to rázoval po zahradní cestě. Celá jeho zahrada byla jako zahrady v jeho snovém světě. Tisíce různých květů a vůní dodávalo zahradě na tajemnosti a smyslnosti. Napřed šaman květiny zalil vodou z potůčku, který zahradou protékal a poté obětoval dévům trochu bylin, které mají ducha čistoty. Ten zajistil naprostou čistotu energií, které se v zahradě nacházely. Při zalévání se pomalu jeho duše nořila do snového světa, takže stále lépe vnímal duchy zahrady.Otvíral se před ním kouzelný střední svět.
Poté začal šaman obcházet jednotlivé rostliny a rozmlouvat s dévy. Ti mu odpovídali radostně, tu a tam dostal moudrou radu, jindy si jen tak vyměnili pozdravy. Když našel rostlinu, či keř, kde byli dévové nakloněni výrobě léčivé esence, požádal je o návod, jak odebrat jejich květ. Většinou mu dévové ukázali, který květ je nejvhodnější na výrobu esence a naklonili větvičku tak, aby květ spadl bez lidského přičinění do ubrousku, který šaman nastavil pod květ. Ten pak opatrně a něžně zabalil do ubrousku a poděkoval. Jako poděkování obvázal větvičku pár svými vlasy. Když takhle obešel celou zahradu, vrátil se k domku, kde už měl připravené korýtko. Nasypal do něj všechny květy, pokud chtěl vyrábět směs, nebo jednotlivý květ, pokud chtěl mít individuální esenci. Pak povolil páčku a přes květy začala proudit čistá voda z potůčku. Ta důmyslným systémem korýtek proudila stále dokola a z květů sbírala esenci. Okolo korýtek v tu chvíli bylo velmi živo. Dévové se přišli podívat a šamanovi pomoci. Jakmile byla esence dostatečně sytá, koncentrovaná, dévové usedli líně na korýtka. To byl signál pro šamana, aby esenci sebral do skleněné nádobky, kde už byl čistý alkohol, a kterou pak hermeticky uzavřel. Esence byla hotová. Nádobku ještě označil popisem a uklidil ji na temné a chladné místo v domě. Tak to udělal se všemi esencemi. Dévové to pojali jako zpestření dne a radostně poletovali kolem šamana a jeho výrobků. Ten jim pak na oplátku nakapal trochu sladkého roztoku na kámen u potůčku a šel do domu. Tam ještě chvíli chřestil s chřestítkem a vzýval duchy čtyř směrů, aby jim poděkoval za plodný den. Pak se vrátil zpět k běžnému vnímání. Na verandu nalil na misku trochu mléka skřítkům a usedl na lavičku,aby se mohl kochat zapadajícím sluncem. Dnešní den byl opravdu nádherný. Použití textu pouze s uvedením zdroje, v opačném případě se vystavujete nebezpečí žaloby.
Σχόλια