• Taisha Tauma

DÉVOVÉ ODCHÁZÍ,CO JE ŠPATNĚ VE SPOLEČNOSTI?

Již je to několik let, co naši Zemi začali houfem opouštět přírodní duchové. Možná jste to také zaznamenali při procházce přírodou, nebo na své vlastní zahrádce. To „husté“ co jste dříve v blízkosti květeny cítili, tedy blízkou a hojnou přítomnost duchů, se změnilo na „řídkost“, která jen dokazuje, že se zde opravdu něco odehrálo. Při jednom z hojných rozhovorů s anděly, na různá témata, jsem se dozvěděla, cože se to děje. Zde ve zkrácené verzi jejich vysvětlení:

Přírodní duchové museli planetu opustit. Už zde nebylo místo vhodné k jejich působení, k utváření sítě energií, které zde měly vyvolat velké transformační změny ve vědomí lidstva. To, co na jedné straně duchové rozvíjeli, to na druhé straně lidé likvidovali takovou rychlostí, že všechna snaha přišla vniveč. Duchové už nemohli snést co se tu děje a tak byli povoláni zpět. Zůstala tu jen část nutná k udržení funkčnosti přírodních zákonů. Žijeme v době, kdy je Země obydlená jemnohmotnými bytostmi jen z části. Energie zřídla a potemněla. Volný prostor obývají duchové zla, strachu a chaosu. Ti v nás přiživují strach a ostatní negativní emoce, protože jsou pro ně živnou půdou. My jim s radostí vycházíme vstříc, strašíme se světovou krizí (která nebyla dokud jsme jí neuvěřili ), nezaměstnaností, hrozbami z vesmíru, konspiračními teoriemi ( čerstvě o konci světa 2012) a tak pro tyto temné bytosti budujeme plodné prostředí. Radostně si mnou ruce. Vždyť lidé jsou tak hloupí a manipulaci podléhající moulové, že lepší spřízněné duše nemohla temná strana ani najít.

Nyní se na naši planetu vrací jemnohmotní duchové v nové podobě. Zdroj rozhodl, že ve svých jemnohmotných tělech nemají šanci na planetě zla cokoliv ovlivnit. A tak jim dal těla fyzická. Duchové Světla si půjčují těla našich dětí, které tak mají možnost uvážlivě situaci na naší planetě pozitivně ovlivnit. Ale je tomu skutečně tak? Nezašlapeme tyto nádherné nové duše do země? Zatím se to tak děje. Děti, které nezapadají do starého systému „tabulek“ jsou dnes označovány „experty“ zvanými „dětský psycholog“ za nepřizpůsobivé, hyperaktivní, ADHD, dyslektické, dysgrafické……..prostě dysfunkční – vadné. Mnozí rodiče, zmanipulovaní samozvanou autoritou, často uvěří, že jejich dítě je problém. Že jeho inteligence, nebo přizpůsobivost nevyhovuje společnosti. Se zlomeným srdcem, a pocitem viny (co jsem asi udělala, že jsem porodila závadné dítě?) své děti vodí k psychologům, kteří děti ještě víc vydeptají a poníží. Ve strachu, že nebudou jejich děti přijaty, jim dokonce podávají rodiče léky, od kterých se v cizině začíná upouštět, protože jsou prokazatelně nebezpečné. Mezi tyto léky patří velmi oblíbený lék RITALIN, který v USA , s odpuštěním, žerou snad už všechny děti. Lék se podává dokonce úplně zdravým dětem – aby byly chytřejší !!!!!!!!!!! Ritalin, ale už i v USA ztrácí na oblibě. Přišlo se na to, že děti, které vystřílely svou školu, pozabíjely rodinu apod.byly předtím několik let na Ritalinu ! Proč se to asi stalo ?? No protože to je droga, která ovlivňuje náš mozek – a světe div se – medicína vlastně neví, jak moc náš mozek dokáže ovlivnit. Což ovšem nebrání tomu, aby se to dětem dávalo !! Dalším „přínosem“ ritalinu je, že se z dětí stávají feťáci. Ritalin totiž vyvolává u dětí závislost a protože každá droga časem přestává být účinná, děti vyrůstají ve zrůdy, které potřebují větší a větší dávky a tak sami vyhledávají přítele zvaného kokain a další ! Big Bradr si s tím nyní neví rady. A blbí čecháčci s radostí vykupují Ritalinové zásoby, aby je mohly cpát do svých dětí. I kdybych nevěděla, že jsou to Světelné bytosti, neviděla bych jediný důvod, proč to do dětí cpát.

ZAJÍMAVÝ PARADOX Nikdy by mě v mé naivitě nenapadlo, že i já si s dětmi prožiju to, co ostatní rodiče „divných dětí“. Dominik je od malička u lidí známý svou nadprůměrnou inteligencí a hloubkou myšlenek. Mnoho terapeutů, speciálních pedagogů a lektorů, kteří byli s Dominikem v kontaktu díky tomu, že ke mně chodí do poradny, či na kurzy, se shodlo na tom, že tak vyvinuté dítě ještě neviděli. Už od jeho tří let čelím otázkám : „Proboha, kolik mu je? On mi vysvětlil jak funguje genetika! On mi právě popsal jak funguje krev a z čeho je složená! Bože, on mi pokládá otázky jako vysokoškolák. Kdo ho tak učil mluvit? Používá fundovaná, cizí slova, která nezná většina vysokoškoláku! A používá je ve spojení v jakém se správě mají používat !……..“ Vždy jsem musela vysvětlovat, že je takový od narození a že všichni doma mluvíme, jak nám huba narostla, a Dominikova zvláštnost už je pro nás standard. Rozhovory s ním jsou jako rozhovory se starým duchovním – a to jsem ho od malička držela co nejdál od toho , co sama dělám! Nechtěla jsem jej ovlivňovat. Přála jsem si, aby si na svou cestu přišel sám. Přesto v roce a půl přišel do mé pracovny, když už jsem skončila kurz a první co udělal bylo, že si sedl k tibetské míse a začal po jejím okraji kroužit dřívkem ! Já to tak nikdy nedělala. Vždy do ní jen udeřím a nechám jí znít. Navíc mě při tom nikdy neviděl. Později mi popisoval minulý život, kde vyráběl pro ryby „bydlení“. Když jsem se ho zeptala, zda takové jako máme v obýváku ( akvárium ) zakroutil hlavičkou a řekl, že bylo takové divné, jako ze dřeva, takhle……a rukama dopodrobna vykreslil káď ! Popisoval mi dokonce místo, kde je vyráběl a jaké měl nářadí. Za 8 let jeho života jsem zažila mnoho zázračných věcí, které se vymykaly „normálu“. Dominik uváděl v úžas nejen rodinu, ale i cizí lidi. Proto jsem počítala už dopředu s tím, že se bude vymykat „průměrným“ dětem ve škole. Netušila jsem, ale , kam nás to až dovede. Ve škole to celkem jde. Učitelku má chápavou, hodnou a děti jsou z poloviny třídy stejné – jak sama řekla. Takže Domčovy mírné potíže s učením (které jsou podle terapeutů u prvňáčků normální! ) jsme zvládali sami – hlavně protože leta studuji sama tyto děti a jejich potřeby. V součtu s mou silnou intuicí jsme si přišli na to, jak mu pomáhat. Pár nadávkami jsem zvládla i fakt, že to co jsme se učili ve druhé třídě, musí dnes děti umět v první. To co nás učili v první třídě dnes musí děti umět, než nastoupí jako prvňáčci……..Kam to všechno povede nechci ani domýšlet… Jednoho dne mi jedna z klientek – učitelek spec.pedagogiky – poradila, abych s ním zašla do poradny, aby měl papír do školy. Bude to pak o to ještě snazší. Budeme mít víc klidu na jiný způsob výuky a větší podporu školy. Proč ne, řekla jsem si a objednala nás. Klepala jsem se však, aby mi nevynadali, že tam chodíme s úplně normálním dítětem a zabíráme jim čas – informovali mě totiž o tom, že problémových dětí je tolik, že mají až 2 měsíce plné termíny ! V ten slavný den „D“ jsme s Domčou nakráčeli do psychocentra – bohužel, je v Jihlavě jediné. Dominika se ujala od pohledu otrávená paní phdr. a řekla, že do hodiny budou hotoví. Byla jsem vyšoupnutá ven. Nechávala jsem tam Domču s tím, že to je mimo můj plán, ale na druhou stranu vím, že je šikula a že to zvládne i beze mě. Souhlasil, tak jsem šla. Za hodinu jsem byla zpražená a k židli připražená plazmovým výlevem paní phdr. Dominik není evidentně podle tabulek, ukazovala mi graf jeho podprůměrnosti, dokonce užila slova jako nižší intelekt, o dva roky zaostalý apod! Tvrdila mi, že neví kde je nahoře a dole, vzadu, vepředu – přičemž Dominik s tím samozřejmě nemá v praxi, ani v počítačových hrách potíže a pazzle skládá bez potíží. Levou a pravou stranu si občas splete, ovšem to většina lidí které znám – a mnoho z nich mě vezlo svým autem – takže pro řidičský průkaz ani tohle není kdo ví jaká vada… Dávala si hodně záležet, aby všechno pojmenovávala cizími slovy, která běžný rodič nezná. Perfektní nástroj jak dát rodičům najevo, že jsou taky debilové a ona je jediná vzdělaná a tudíž může o jejich dítěti rozhodovat………Takové sprosté zneužívání moci jsem už dlouho neviděla. Ačkoliv jsem maturovala a dál studovala speciální pedagogiku, hromada výrazů byla i pro mě čínštinou. Kdo mě zná, ví, že se s kreatůrama doslova nes……a řeknu jim od srdce jak se věci mají, a co mi můžou. V naivitě si pak myslím, že tito lidé možná prozřou, když jim konečně někdo nebude mazat med kolem pusy. Jenže takhle osoba tam seděla s kamennou tváří a z aury pomalu odkapávala doslova ropa. Takový lidem není pomoci. Jsou ztracení. Jsou to chodící mrtvoly. Po chvíli už jsem neměla ani náladu ptát se stále : „ A tohle znamená co?“ a také jsem nechtěla přistoupit na její trapnou mocenskou hru. A tak jsem madam nechala vykecat a nechala jsem si své oponence pro sebe. Lepivý humus, který kolem sebe rozstřikovala, bych mohla nabírat vidlemi – ačkoliv bych nejraději nabrala madam. Perly jsem uschovala pro někoho, u koho bude mít cenu je rozhodit. Fascinovaně jsem pozorovala zrůdnost moci, kterou dostal někdo asociální, neempatický, někdo, kdo evidentně nemá na to, aby pracoval s dětmi. I kdybych vzala v potaz, že bych byla matka evidentně postiženého dítěte, tak způsob jakým to bylo sdělováno, by stál opravdu za zamyšlení! Domča se venku zeptal s naivním úsměvem, co paní doktorka říkala. Ujistila jsem ho, že samé kraviny, a ať si s tím hlavičku nezalamuje. Byla jsem rozhodnutá stát za ním, při jeho (našem) boji se státní mocí.

Obvolala jsem pár lidí, kteří Domču znají a sdělila jim diagnozu paní doktorky. Všichni reagovali stejně. První bylo „Cože?!“ druhé následovalo „Co to bylo za ženskou?“ a dotřetice „Jó tu znám. Ta je tím známá. Ta ti udělá takovou diagnozu půlce třídy…….“ Jedna terapeutka mi dokonce řekla, že když má nějaké dítě poslat do psychocentra dělá vše pro to, aby se této dámě nedostalo do rukou, protože zejména citlivější děti zašlapává do země a nedostane z nich nic – z čehož pak pramení stanovená děsivá diagnoza. S dalšími dny jsem začala zjišťovat, že rodiče dopředu informovaní, dobrovolně vyhledávají terapeuty až v Praze a Brně – jen aby byli co nejdál od Jihlavských „odborníků“. Tím je, ale Jihlava známá i co se týče klasických lékařů, zubařů apd. Čím to je můžeme pouze spekulovat…. Obraz se mi pak dokreslil informací, že má madam doma velké problémy a tak je prostě zapšklá(což jsem věděla po dvou minutách když jsem naproti ní seděla) Hlavou se mi pak honily shluky myšlenek a otázek. Jednak, jak je možné, že někdo takový má vedoucí funkci, neřkuli, jak může dělat diagnozy dětem?! Diagnozy, které takové dítě a celou rodinu může totálně odrovnat na celý život !!! Mnoho rodičů totiž slepě takové zrůdné moci věří a začnou ke svým dětem přistupovat jako ke zklamání !!! Nenapadne je, že tato autorita není skutečnou, důvěryhodnou autoritou. Možná si řeknete : „No jo, měli prostě smůlu na člověka.“ Jenže, kdybyste viděli tolik normálních a úžasných dětí, které ke mně vodí rodiče, s takovými diagnozami, že byste ty děti podle nich museli utratit, tak by vás tyhle zlehčující řeči přešly.

MŮŽEME SI ZA TO SAMI Tento problém totiž není jen o jednom člověku! Je to o celé společnosti a o oblasti, kterou odvážně zoveme „dětská psychologie“, nebo „speciální pedagogika“. Bohužel, není problém jen v lékařích. Tak moc se své zodpovědnosti také nemůžeme zbavovat. Hlavní váha leží na rodičích ( na těch, kteří tvoří společnost). Je na nás, abychom se postavili za své děti. Je čas, abychom se postavili sami za sebe ! Abychom své děti poznali a pracovali s nimi i přes časovou krizi, která nás všechny požírá, nevyjímaje mou osobu. Ano, také vím, co to je časový pres. Klientela, nemocný tatínek, mimino, starání o nákupy babičkám, domácnost (aspoň tak, abychom neshnili ve špíně) rozvíjení mojí práce, které mohu zvládat místo spánku, protože jindy čas opravdu není. A do toho děti. Láska, kterou jim musím projevovat, podpora, péče, hry, učení se do školy. Teď přibyly kurzy grafomotoriky a další věci. Kdybych neměla chlapa, který za mě převzal část tíhy (učení s Domčou a základní domácnost) tak bych to nezvládla. Už takhle padáme oba večer na ústa. A takhle to vypadá ve většině rodin této doby. I tak je to v pořádku. Má to tak být. Má nás to naučit prioritám. Špinavé nádobí nevadí. Nemytá okna nevadí. Nevytřeno nevadí. Nevyžehleno nevadí. Neumyté auto nevadí. Nevyleštěné boty nevadí. Pavučiny nevadí, prach na nábytku nevadí……….. Co vás ještě napadá? Věřím, že každý by ve svých nutnostech našel mnoho bodů, které život nečiní životem, ale pouze si z nás dělají otroky. Děti jsou-měli by být – naším životem !!! Přesto uznávám, že i když vypustíte všechno, co jsem popsala, nebudete mít času pro sebe a sbírání sil. Tato doba je prostě taková. Hysterická. Chaotická. Děsivá. Mnoho lidí se obehání vysokými betonovými zdmi – někdy doslovně, jindy co se duševních zdí týče. Jsme tak roztříštění a uštvaní, že soukromí, klid a čas pro sebe, je pro nás nedosažitelnou metou. Proto ty zdi. Dávají nám alespoň iluzorní pocit soukromí. To, co se, ale ve skutečnosti děje, je, že se ztrácíme i sami sobě. Jsme izolovaní nejen od otravů, ale i od života samotného. A než se nadějeme, jsme izolovaní od našich dětí ! Pak stačí potkat sexuálně, nebo věkem frustrovanou phdr.a už v tom lítáte. Máte pocit, že vám osud přidal další ránu – máte postižené, dysfunkční, nebo divné dítě. Svůj zoufalý pohled a důvěru pak upřete právě k tomu, kdo je vaším největším nepřítelem, a za nepřítele si postavíte osud a své dítě. Jste v temné uličce. Přitom by stačilo tak málo. Láska. Láska nejen k dítěti. Láska k sobě ! Přiznejte si, kolik z vás teď říká: „Bože, to jsou žvásty!“ nebo „Na tyhle kecy nemám čas“. A já se ptám: „Čeho se tak moc bojíte, že vás slovo láska tak rozběsní?“ Láska je v této době zneužívána. Jako by smrděla hnilobou. Když to slovo někde čteme, máme pocit, že je prázdné. Víte proč tomu tak je? Protože prázdní a prohnilí jsme my sami! Láska k sobě znamená POZNAT SE. Znamená, že VÍM KDO JSEM! A také STOJÍM SI ZA TÍM KDO JSEM. Láska znamená přijímat sám sebe takový jaký jsem. Jsem originál ! Komu se to nelíbí ať si prdel políbí. To by mělo být heslo každého z nás. Nikoho přeci nenutíme, aby s námi byl. Nehodlá nás brát jací jsme? Pak nevzniká prostor pro plnohodnotný vztah – ať už jde o matku a dítě, tak i pro životní partnery. Totéž platí bohužel v pracovních vztazích, ale i ve vztahu lékař-pacient, či léčitel verzus klient. Proto má tato doba největší problém v oblasti vztahů. Protože nikdo nevnímá své okolí jaké je. Všichni jsme byli vychováváni jako vadné zboží, které se musí teprve „dotvořit“ k obrazu …..ale koho vlastně? Rodičů – kteří, ale už byli také tak přetvarovaní, co nejdál od své vlastní podstaty. Od učitelů – kteří mají problém sami se sebou. Od společnosti – která je prohnilá a chaotická. Takže, co z nás nakonec bude? Co z nás je? …..nedílnou součástí této polemiky je část, kdy po těchto otázkách dojdeme k mnohem hlubším otázkám. Kdo jsem tedy já? Co jsem? Co mám chtít? Co můžu chtít? Za čím si mám – můžu, stát?………………je-li vám z toho úzko, pak právě pociťujete následek vlivu vaší domestifikace . Kdosi se vás pokusil co nejvíc vmanipulovat do tabulek, dal vám nápis na čelo – a vy jste zapomněli kdo skutečně jste. Zapomněli jste tím pádem i na Boží dary, které máte. Ale koho by zajímaly, když i vy jste nad nimi mávli rukou? Je čas se probudit. Protože spící rodiče rodí a vychovávají spící děti. Ty jsou pak velmi přístupné společenskému předělávání. Robot se totiž velmi dobře předělává, přeprogramovává.

JAK Z TOHO VEN Shrneme-li si to, pak nám vychází, že : Nejprve se musíme vymanit ze společenských dogmat. Vylézt z krabice, do které nás kdosi nacpal ve snaze si nás předělat ke své potřebě. Na krabici dal víko, abychom nevylezli a nadepsal ji konkrétním názvem, aby bylo jasné, odkud kam sahají naše mantinely. Tečka. Od té chvíle jsme čitelní, manipulovatelní a vééélmi dobře kontrolovatelní. Pak se nám narodí/narodilo dítě. Od prvního okamžiku dovolujeme společnosti, aby i s ním zacházela jako s námi – jako s pokusným morčetem. Naočkují to nebohé , křehké stvoření už 4 dny po porodu – bez ohledu na jeho konstituci, na jeho poporodní stav (inkubátor), a hlavně bez ohledu na to, že vám nedali informace o nebezpečnosti takového očkování. Nač by vám to říkali. Vždyť vy o sobě nemáte nárok rozhodovat. Natož o dítěti ! Jenže, i tihle, kteří vám řídí životy, odmítají za ně odpovědnost. Žádný lékař vám nepodepíše svou zodpovědnost za stav dítěte po očkování ! Natož, aby se podepsal pod to, že vás očkování chrání proti dané nemoci a tak ji nechytnete ! Žádný to neudělá!!! Protože vědí, že následky očkování bývají hrozné a ochrana? Ta je mizivá! Nemoci totiž neustále mutují – jenže farmacie musí nejdříve prodat staré zásoby….S radostí to do vašeho dítěte nacpe – nebo do vás, když zatoužíte vycestovat do exotických zemí. A proč ne? Stejně, jako se žádný lékař nepřihlásí k následkům komplikovaného porodu, kdy má vaše dítě po pár letech diagnostikováno ADHD apod. . Ani po vyndání mandlí nemáte komu nakopat zadek zato, že vaše dítě po tak banální operaci zůstalo mentálně retardované, nebo v tom lepším případě, mu všechny infekce lezou přímo do plic. Nemůžete nic. PROTOŽE JSTE V KRABICI S NÁPISEM „OBĚŤ“. Co nám tedy zbývá? Vylézt z té krabice! Bez ohledu na to, že ti co vás do ní nacpali, budou mít spoustu pokusů jak vás napěchovat zpět – s pocitem viny, že jste si dovolili byť jen víko nadzvednout. A odmítněte ten nápis. Proč vám má kdokoliv cizí říkat, kdo jste? Kdo je vaše dítě?! Nikdo to nemůže lépe vědět než vy – a vaše dítě. Další co musíte udělat je, zabývat se tím, kdo jste – na co jste už dávno zapomněli. Hledejte sami sebe – a vaše dítě vás bude následovat. Jako opička kopíruje svou opičí maminku a tatínka, tak i vaše dítě najde svobodu skrze vás. Stále se ptejte. Kdykoliv stanete tváří v tvář nějaké autoritě ptejte se stále dokola a AKTIVNĚ VYHLEDÁVEJTE sporné věci v jejich odpovědích. NEDŮVĚŘUJTE NIKOMU, kdo se tváří, že ví, jak byste měli lépe žít, lépe vychovávat vaše dítě – aby zapadlo do tabulek. NEZAPOMÍNEJTE, ŽE TY TABULKY JSOU VÍCE JAK 50 LET STARÉ! Většina jich se blíží slušně ke stovce svíček na dortu. Nemluvě o tom, že NELZE ŽIVOT NACPAT DO TABULEK. Ty potřebují jen blbci, aby se z normálního života nepotentovali. Pamatujte, že na tabulkách nejvíce závisí ti, kteří jsou ve svém životě a sami v sobě tak zmatení, že jim tabulky poskytují iluzorní pocit bezpečí. Chcete být také tak bezmocní, jako oni? Chápete už, jak hrozné je, že právě tito lidé se staví do mnoha pozic moci, autority a státního zřízení??? Říká se, že nešťastný člověk chce, aby i ostatní byli nešťastní. Bude to pro něj dobrá výmluva, proč „také“ nemohl dosáhnout štěstí. Proto vás takový člověk bude svými tvrzeními tahat do pekel, kde už sám je. Když je pak takový člověk v pozici psychologa, lékaře, nebo jiné autority, máte to spočítané-nebo vaše dítě. Proto ODMÍTNĚTE JÍT CESTOU DRUHÝCH. Hledejte svou cestu. Tak jako neexistují dva lidé se stejnými otisky prstů, nebo zebry se stejnými pruhy, tak neexistují dvě stejné životní cesty. Nelze vaši cestu okleštit do podoby jiné cesty. Když to dovolíte, pak se stane neplodnou, mrtvou cestou.

STAŘÍ ŠAMANÉ Málo platné, ale opět se musím vrátit k tématu šamanizmu. V něm je totiž odpověď na všechny vaše otázky, tam je návod k tomu, jak najít sám sebe, jak být sám sebou a dovolit si žít naplno svůj vlastní život. Staří šamané velmi dobře věděli, co je základem zdravé společnosti a my bychom se měli obrátit k jejich moudru – a zachránit ještě to málo, co nám zbývá. Máme zodpovědnost za všechno, za sebe, za svůj život, za ptáky, rostliny, za celou planetu. Máme zodpovědnost za budoucnost našich dětí. A pokud budeme věřit tomu, že jsou nové děti velmi zvláštními posly Vyšších světů, které nám tak dávají POSLEDNÍ ŠANCI na záchranu, pak bychom sebou měli pěkně hodit. Když tyto naše živoucí poklady zadupeme do země jako děti se syndromy, pak jsme už teď všichni mrtví……..

Novodobou otázkou tedy je, zda my lidé, neubijeme tyto vtělené anděly natolik, že ani v této nové podobě nebudou moci svou novou misi splnit. Co by pak s námi všemi bylo? Věřte, že všechny představy o armagedonu roku 2012 nejsou dostatečně hrozné, aby nás připravily na to, co nám temná strana připraví, pokud anděly paralyzujeme psychofarmaky a naší hloupostí !

CHYTRÉ ŘEČI „Co nabízíš , když máš tak chytré řeči?“ Zeptáte se jistě. Máte pravdu. Pokud říkám, že to a to je špatné, nepoužitelné, měla bych nabídnout jinou alternativu. Velmi ráda!

Vy, kteří čekáte miminko začněte se zajímat o to, co to je očkování. Jaké jsou jeho vedlejší následky, jaká jsou rizika, jaké jsou přínosy. Pokud nechcete očkování úplně odmítat, pak aspoň dejte dítěti šanci, aby zesílilo a bylo připravené vypořádat se s těžkými toxiny, obsaženými v očkovacích látkách. Odsuňte očkování minimálně na rok věku dítěte (raději rok a půl) Než očkování aplikujete, najděte si velmi dobrého homeopata, který vám dítě „připraví“ na očkování, a který dítěti i přímo v den očkování podá homeopatika,eliminující vedlejší následky očkování. Vyhýbejte se novodobým očkováním na chčipku, papilomavirus apod.a nenechte se strašit rakovinou svých dcer. Tato očkování velmi často odmítají i zdravotníci, kteří vědí, co to je za svinstvo. Nehodlají se otravovat a navíc tím podpořit farmaceutické společnosti, kterým jde jen o miliardy, které z vás vyrazí. Slibují vám nesmrtelnost, ale záruky nedají žádné! Rakovina se vaší dceři nevyhne, pokud bude mít zaplísněné tělo a nevyřešené rodové zátěže z ženské linie. Papilomavirus mají miliardy žen a rakovinu nedostanou. Nezapomínejte, že VŠECHNY NEMOCI VZNIKAJÍ Z NARUŠENÉ PSYCHIKY ! Z NEVYŘEŠENÝCH TÉMAT. Toxiny v těle jsou už jen spouštěči toho, co by vzniklo stejně, jen možná o chvíli později. Informujte se na fakt, že plod – dítě – přebírá z matky viry, bakterie, tedy to, co by mělo logicky získat až započetím sexuálního života. Běžně lékaři nacházejí dívky, které ještě neměly chlapce, přesto jsou jejich zdravotní potíže vyvolané chlamydiemi. ( ty se, ale získávají sexem!?) Myslíte, že očkování opravdu zabrání přenosu papilomavirů mezi matkou a dítětem?……….

Těhulky, které už doma máte „indigáčka“ a nejen toho. Neztrácejte šanci na vytvoření dokonalého vztahu sourozenců. Věnujte neustále velmi pozornosti svému dítěti a spojujte to s kontaktem s plodem v bříšku. Nechte své dítko hladit vaše bříško, zkoumat pohyby v něm. Těšte se spolu! Plánujte, připravujte pokojíček spolu ( nechte dítko, aby vyzdobilo řádně stěny, nebo cokoliv ho napadne). Nakupujte spolu oblečení pro miminko – a vždy při tom vemte maličkost i velkému sourozenci…. Rozdělujte už v tomto okamžiku lásku na dva rovnocenné díly ! Že to je fuška? To si pište, že je. Ale uvědomte si, že jste žena a ta má k tomuhle obrovský dar! Takže konec výmluv a nešetřete láskou. Předejdete obrovským problémům, které ve své pracovně vídám. Jakmile se totiž narodí mimino, starší sourozenec chtě, nechtě upadá v nemilost a je odstrkován. Pokud nebyl vyvinut hluboký, soucitný vztah mezi sourozenci v době těhotenství, už ho pravděpodobně, díky vlastní únavě a okleštěnému času, nezvládnete rozvinout. Pak můžete očekávat velmi problémové chování od staršího dítěte, které se s ním potáhne možná až do dospělosti.

Jakmile se miminko vyloupne na svět, věnujte vždy staršímu z dětí o trošičku víc pozornosti – lásky-než miminku. Je to nutné !!! A opět, jako v těhotenství, snažte se podporovat lásku mezi sourozenci. Děti musí vědět, že pro vás obě znamenají VŠECHNO! Komunikujte s nimi.

Nejlepší rada, jakou jsem kdy dala: Nenechávejte své dítě v postýlce odložené, jako otravný hmyz. Spěte s ním od narození až do doby, kdy samo nebude cítit potřebu. Násilně jej ze své postele nevyhánějte. Bude z něj citlivé, sociálně smýšlející, empatické, mazlivé a milované dítě. Pokud chcete sex, nevymlouvejte se na to, že máte v posteli dítě. Vzpomeňte si na mládí, dobu kdy se vám zapalovala lýtka , to vám taky bylo jedno, kde to bude. Nechte si občas děti pohlídat od kamarádky, babiček, dědečků, tet, nebo sousedky a jako dva uličníci si vyjeďte na hotel……v období teplých mezí ušetříte za poplatky na hotelu. Auto je taky fajn místo. Zkrátka, fantazii se meze nekladou a hlavně vám tahle divočina vleje do žil nové síly. Není nic hroznějšího, než sex z povinnosti, doma v posteli………. Hladit dítě v noci, cítit jeho dech a vědět, že mezi vámi oběma leží plod vaší lásky, dokonalé dítě, to je k nezaplacení ( i pro mužské) !

Matky s hyperaktivními dětmi, nedovolte,aby se stalo součástí vaší reality, že máte dysfunkční dítě! Jakmile tomu uvěříte, bude to tak. Přijmete realitu někoho, komu je vaše dítě ukradené. Je jen číslem ve výkazu pro pojišťovnu. Berte své dítě takové jaké je. Milujte ho takové jaké je. Přijímejte jej takové jaké je. Sledujte jeho vývoj, učte se od něj!!! A učte ho, jaké to je, když jste bezpodmínečně přijímáni. Pak z něj vyroste originální bytost, která může druhé naučit víc, než dnešní, zastaralý školský systém. Prožívejte se svým dítětem svůj život. Vemte své dítě k terapeutovi, který pracuje s bachovými, zvířecími esencemi, nebo esencemi pro tzv.indigové děti. Tyto esence velmi jemně dolaďují PŘIROZENOU POVAHU vašeho dítěte. Můžete kontaktovat homeopaty, abyste zjistili, který pracuje s indigovými dětmi. ( osobní zkušenost – Dominik byl velmi hyperaktivní a totálně jej zklidnil konstituční lék phosphorus ch30). Nezapomínejte, že je především důležité, aby tento terapeut dítě viděl, mluvil s ním apod. Takže se nespoléhejte na phosphorus. Navíc musíte znát dávkování. A uvědomte si, že jsou věci, které nemůžete na svém dítěti měnit. Žádné prášky, žádné terapie vaše dítě nezmění do podoby vaší ! Jsou dokonalé takové jaké jsou !!! Neponižujte své dítě a nedávejte mu nálepku vadného výrobku. To tahle společnost je vadná !!! A jako taková už dlouho nevydrží. Kdyby se Češi brali tací jací jsou, byli bychom silný národ. Nezapomínali bychom na svou minulost, udržovali bychom své vědomí o tom, co Češi dokázali ve světě. Kolik obrovských objevů dnešní, ale i dávno minulé doby, mají „na svědomí“ Čecháčci ! Víte, že MC Donalds vymyslel Čech? Polovina úžasných věcí USA vyšla z hlavinky Čecha ! Divili byste se, kolik slavných herců, producentů apod.má český původ. Dokonce existují starodávná proroctví, kde je řečeno, že Prága je místem, kam se navrátí Bohové, aby obnovili ve své zemi milené duchovno! Prostě, sebevědomí jednotlivých lidí se odráží v sebeuvědomění celé naší země – a to se zpět odráží do našich životů. JE NA ČASE SE VZPAMATOVAT A PROBUDIT.

Matky, které hledáte školku. Vyhledávejte ve svém okolí školky, kde je součástí Waldorfské vzdělávání. Ptejte se, zda mají vychovatelky Reiki apod. Vzdělávejte se také, co se týče vašich dětí (Waldorfská pedagogika Akademie soc.umění Tábor )Nebo si kupujte knihy o indigových dětech – na pultech jich jsou spousty. Velmi ráda vám poradím, které jsou velmi kvalitní. Zejména knihami od autorky C. Hehenkamp (Fenomén indigové barvy – děti nové doby) Trvejte na tom, abych školky měly v osnovách waldorfa – pokud bude poptávka, bude vznikat i nabídka !!!

Pro školáky hledejte školy, které fungují na základě waldorfského školství ! Pravda, ve výhodě jsou Praha, Brno, České Budějovice – tam už takové školy jsou a mají úžasné výsledky !!!

Komunikujte se svými dětmi tak,aby se necítily jako nižší bytosti. Vše jim vysvětlete jak nejlépe umíte. Co nevíte honem dostudujte a dítěti podejte polopatě. Neexistuje NEVÍM, DEJ MI POKOJ, CO SE FUR PTÁŠ, STAREJ SE O CO MÁŠ….a podobně. To je vaše prohra, ne vašeho dítěte. Pokud nejste schopni dítěti odpovědět, najděte někoho kdo to umí! Vysvětlujte dětem hodnoty – jenže napřed si musíte překontrolovat ty svoje .

Nikdy nenechávejte své dítě ( od prvního dne narození) samotné s autoritou, ať už to je lékař, psycholog apod. U všech – i banálních – zákroků musíte být. Musíte být oporou a záštitou dítěte, a filtrem, přes který k dítěti projde jen to dobré ! Buďte bdělí a zakročte, ať už se vám bude zdát, že dítěti berou moc surově krev, nebo mu říkají věci, které jsou závadné. Divili byste se s kolika závadnými situacemi jsem se setkala jen u svých dětí !!! Natož když si vezmu vyprávění jiných maminek, potažmo dětí, které si na to pamatují po mnoho let. Neexistuje, abyste své dítě nechali samotné v nemocnici ! I kdybyste si měli půjčit na zaplacení VIP pokoje a být s dítětem, udělejte to. Ve škole -školce – vám nic jiného nezbyde ( pokud nechcete dítě asocializovat a mít ho doma), ale v tomto případě pak musíte s dítětem neustále komunikovat, abyste zjistili vadné informace od autorit a dítěti vysvětlili, jak se věci skutečně mají. Našemu malému v první školce například vychovatelka navykládala (kdo ví proč), že nemá úplnou rodinu. Dominik se začal divně chovat, byl přešlý, až se jednou doma rozplakal. Nesl to opravdu velmi těžce. Jakmile to z něj vylezlo, musela jsem mu vysvětlit, co to je rodina a že je paní vychovatelka slepice. Od té doby byl vyrovnaný a spokojený. Kdybych neměla se synem otevřený vztah, pak by měl trauma na celý život, které by ovlivnilo i jeho osobní, vztahový život ! Stejně tak, v této školce dětem vysvětlovali, že neexistují víly, andělé apod. Dvou až tříletým dětem vymývali mozečky, asi aby z nich byla uvědomělá dělnická třída, nebo co. Musela jsem opět synovi vysvětlit, že holt paní učitelka není dost rozvinutá, aby tyhle bytosti viděla, ale člověk se zdravým a laskavým srdcem je vidí, nebo aspoň cítí……Rozumějte, nedělala jsem to z nějakých náboženských pohnutek, ale protože mi hnulo žlučí, že berou malým dětem dětskost, fantazii a dělají z nich stroje – vhodné k zařazení do „krabice“. Dominika jsem přesunula do školky, kde paní učitelky mají Reiki, vzdělávají se ve Waldorfu a celá školka je směřována na ekologii. Laskavější učitelky jsem nezažila ani z vyprávění. Dominik je miloval, do školky se těšil a my ho tam rádi dávali. Mimo jiné, existuje možnost domácího vzdělávání, které vám může zajistit mnoho, dnes nezaměstnaných, učitelů……Také se to dá praktikovat tak, že se po inzerátech svolají maminky a schází se v domácnosti vždy jedné z nich a učí své děti spolu !

„KDO HLEDÁ CESTU, NAJDE JI………. „

Vysvětlujte svým dětem, že nemusí dospělé respektovat. Že nemusí respektovat ani své spolužáky, jen proto, že se staví do pozice síly, nebo oběti………Že není jejich úkolem snažit se, aby byli ostatní spokojení. Je důležité být spokojený – pak se naše štěstí automaticky přenáší na druhé . Pokud jim vadí, že se snažíme o svou spokojenost, pak je něco v nepořádku….asi nás nemají rádi takové jací jsme – pak mají smůlu. Zabráníte tak u dětí syndromu obětavého trouby, který se bude tetelit štěstím, když bude svůj život přizpůsobovat druhým tak, aby oni byli šťastní – a on bude na antidepresivech, nebo si vystřelí mozek z hlavy. Na něj prostě už štěstí a síly nezbyly. Stejně tak je to dobrá prevence proti úchylům, kteří u dítěte mohou vyvolat dojem, že musí tomu pánovi ukázat cestu, protože ho doma učili vždycky vyjít vstříc………..a už ho nikdy neuvidíte!

Zkrátka, učte dítě samostatnosti ( náš malý si už v roce a půl sám dělal pití a ve dvou letech si uměl vzít chleba a něco k němu, z ledničky). Zapojte dítě do domácnosti. Ne ve stylu – tady máš povinnosti. Použijte přístup : jsi nedílnou součástí naší rodiny. V tom je naše síla. Prosím, postarej se o tuto část, abychom to spolu zvládli………

Pořiďte dítěti zvíře. A nevěřte tomu, že se o zvíře bude starat jako soumar. To je největší blbost, kterou jsem kdy slyšela. Tím dítěti zvíře zprotivíte a máte po srandě. Pak vídáme opuštěné psy a kočky ( někdy i fretky) pobíhat po ulicích. Zvíře je přítel. „Ano, dej mu najíst, dej mu vodu, když ji nemá – čistit budeme spolu. Tvoje práce je zvířátko mazlit, dávat mu lásku a hrát si s ním…………..a ohlídat mu základní potřeby. To těžší uděláme jako tým. “ Zvažte také velikost a vaše možnosti. Pořídit do panelového bytu bernardýna snad nenapadne nikoho, ale i menší plemena potřebují mnohdy dlouhé procházky, či mají jiné potřeby. Ideální z mé zoologické praxe doma ( před 3 lety jsme měli ve 2+1 celkem 25 větších zvířat a těch menších nepočítaje ) je pro alergiky krajta tmavá (nenáročná, dorůstá 1,5m a při denním mazlení totálně oddaná), nebo oblovka žravá ( obrovský šnek, který se nechá hladit a je nenáročný !!! ) Taktéž je velmi mazlivá a společenská, přitom nenáročná, ještěrka – agama vousatá. Lepší je mít párek, špatně snášejí samotu. Pro nealergiky pak přichází v úvahu úžasný osmáček ( při správné péči se naučí lehnout na záda nechá se slastně drbat na pupíčku), fretka ( potřebuje denně 2 hodiny mazlení a nesmíte jí mlátit když kousne, je to forma hry, je to přirozené!!! ) , či potkánek ( nenáročný, mazlivý, přátelský). U pejska počítejte s tím, že potřebuje často venčit, hlavně malé rasy vydrží bez venčení do 2-3 hodin a pak udělají potřebu doma! Kočička je fajn, ale ne každá je mazlivá. Pak se může stát, že doma budete mít zvíře, které jen žere a to druhé, a jinak nic…….

Neustále u dítěte rozvíjejte sociální cítění. Dávejte dary na charitu, kupujte dětem z domovů dárky na Vánoce apod. Nechte tyto dárky vaše dítě vybrat, zabalit, vemte ho, až ho budete odvážet. Ukažte mu, že TOHLE JE NORMÁLNÍ ! Přesně tak to má být.

Bohužel, ale žádný článek neumožní podělit se o všechny rady, které jsem v praxi vyzkoušela. Je jich příliš mnoho za osm let života mého syna a dva roky života mé dcerky. Možná někdy napíši knihu, ale prozatím mi nezbývá, než převážnou část poradit rodičům, když za mnou přichází se svými ratolestmi s prosbou, abych jim pomohla. Součástí mojí pomoci není pouze dobrá rada, ale hlavně esence, které dětem , ale i rodičům namíchávám na míru. Rodina se tak může uzdravit bez radikálních řešení, která navíc nebývají moc úspěšná.

Štěstí prýštící z vědomí, že vaše děti jsou šťastné a vyjímečné, vám všem přeji, vaše Tai


Taisha Tauma


www.samanizmus.cz

0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

EGREGOR

Mnozí z vás toto slovo ještě neslyšeli, jiní jej letmo zachytili, ale nezaobírali se jím, ale jsou tu i tací, kteří nejen, že ví co je...

LALOBA , ŠAMANKY A SMRT

Kdo je LaLoba? Je to archetyp praženy, prabohyně. Je nejstarší a nejdůležitější. V LaLobě je všechno. Snad jste narazili na její jméno v jiné podobě. Vetešnice. Sběratelka kostí.Kostra. Santa Muerte,č

POSVÁTNOST MUŽE A ŽENY A PSYCHOSPIRITUALITA JEJICH TĚL

Nejen díky vědeckému bádání a zkoumání, ale i díky vědomostem starých mudrců víme, že se muž a žena doplňují nejen na fyzické rovině, ale i na mnohem hlubších úrovních. Některé věci, jenž v článku zaz